Po té jsme s Kolem ještě sblížili. Vyprávěl mi jaké je to ve vesnici,o svých sourozencích a o své matce, která je nejváženější osobou celé vesnice. Byla ta čarodějka. Cesta utekla jako voda a ocitli jsme se v malé “uličce“ tvořené dvěma nízkými roubenkami. Nejistě jsem stála v “uličce“ a rozhlížela se. ,,Pojďte“ pokynul mi Kol. Klaus stál na konci na návis a čekal na nás. Nevím proč jsem se tak bála tam jít. Bylo to proto, že jsem nikdy nepotkala žádného jiného člověka než matku, Kola a Klause? Nebo jsme se prostě obávala jejich reakce na cizí osobu v jejich vesnici? Nebyla jsem si jistá ani jedním. Pomalu jsem vykročila a nejistě jsem se ohlédla zpátky do lesa. Kol se jemně dotkl mé ruky a já se hned cítila jistěji. Klaus se musel všimnou, že postoj mezi mnou a Kolem se změnil a tvářil se trochu naštvaně. Zjevně jsem se mu líbila a mněl o mě zájem stejně jako Kol. Nedala jsem mu šanci, aby se se mnou sblížil. Řekla jsem si, že se budu snažit alespoň o přátelství. Uklidnila jsem se a sebejistě jsem vykročila za Kolem. Usmála se na mě a pokynul mi ať jdu první. Vyšla jsme na náves a rozhlédla se. Vesnici tvořilo okolo 15 roubenek a malé nádvoří se studní. ,,Pojďte tudy“ ukázal Kol. Vedl mě středem návsi k domu, který konkuroval všem ostatním. Na tehdejší dobu byl velkolepí a obrovský. Vypadal jako by jste slepili dvě obyčejné roubenky. ,,Tady bydlíte?“ zeptala jsem se ohromeně. ,,Ano“ usmál se Klaus,,Chcete jít dál?“. Zaváhala jsem. ,,Seznámím vás s rodinou“ navrhl Kol. Kývla jsem. Šla jsem první a Klaus mě uvedl do prostorné chodby. Úžasem jsem oněměla. Žádný vstup přímo do světnice? Tahle rodina musí být velmi vážená. ,,Rebeko!“ zavolal Kol. Málem jsem leknutím nadskočila. Stál těsně za mnou až se mě skoro dotýkal. Pousmála jsem se a proběhl mnou záchvěv touhy. Co se to se mnou děje? Toužím po jeho doteku? Nikdy jsem nepotkala někoho tak milého, ale abych se do někoho hned zamilovala a políbila ho na potkáni, to se mi ještě nestalo. Ze dveří hned naproti vyšla dívka. Měla krásné blond vlasy, štíhlá a překrásná. Tvář jako anděl. ,,Co se děje Kole?“ oslovila ho dívka. ,,Vedu návštěvu“ pohlédl na mě. Dívka si mě pozorně prohlédla,, Kdo jsi?“ utrhla se na mě nepřátelsky. Znervozněla jsem. Nechtěla jsem si nikoho znepřátelit. ,,Jmenuji se Alex“ představila jsem se a přátelsky jsem se usmála. ,,Rebeka“ odpověděla stroze, ale svůj postoj nezměnila. Do chodby vešel muž(typovala bych ho na jejich otce),,Co se tu děje?“. ,,Kol a Niklaus přivedli návštěvu“ odpověděla mu Rebeka uštěpačně. Muž si mě prohlédl od hlavy až k patě a po tváři se mu rozlil úsměv. ,,Vítám tě u nás doma“ přivítal mě a políbil mi ruku. Udělala jsem pukrle a usmála se,, děkuji pane“. ,,Můžeš mi říkat Mikael“ nabídl mi. Rebeka si pohrdavě odfrkla a vzdorovitě založila ruce na prsou.,,Tohle je moje dcera Rebeka“ představil mi znovu Rebeku ,,a moje syny jsi už jistě poznala“ obrátil se na Klause a Kola. Přikývla jsem a ve vzduchu cítila napětí, které nejvíce sálalo směrem od Rebeky. ,,Nechceš nám svojí dívku představit?“ obrátil se na Kola. ,,Ano otče“ bylo cítit, že je roztěkaný,,Otče tohle je Alex Blackwell“ představil mě. ,,Blackwell?“ podivil se. ,,Nikoho s tímto jménem ve vesnici neznám. Odkud jsi?“.,,Bydlím tady kousek v lese“ vysvětlila jsem. Přikývl.,,Potřebuji pomoct na pozemku Klausi a Kole“ oznámil,,Rebeko? Mohla by ses o našeho hosta postarat?“.,,Jistě“ ušklíbla se Rebeka,,Pojď“ utrhla se na mě a vešla do dveří, s kterých předtím vyšla. Ohlédla jsem se na Kola. Pokývl ať za ní jdu a šel za otcem a bratrem. Nechtěla jsem dát najevo, že mám trochu strach, a proto jsem za Rebekou vešla s hlavou hrdě vztyčenou. Vešla jsem do malé místnosti plné lahviček a bylin zavěšených na stropě. ,,Pomůžeš mi v obchodě“ oznámila mi Rebeka, která v rohu třídila na stolku svazky bylin. ,,Budeš třídit levanduli a lékořici“ ukázala na kopičku bylinek na stole a dál se věnovala svým činnostem. Matka mě učila rozpoznávat různé rostliny a byliny a jejich použití, a proto jsem neměla problém rozeznat levanduli od lékořice. Levanduli jsem poznala podle charakteristické vůně a překrásné modré barvy a lékořici podle světle modré barvy. Oproti levanduli, která má barvou trochu do fialova. Pečlivě jsem třídila a nenechala jsem se ničím rozptýlit. Rebeka mi na hromádku neustále přidávala nové a nové kupičky, a tak jsme měla pořád co dělat. Po chvíli přestávala bylinky přidávat a přidala se ke měn s tříděním. ,,To máte bylinky pro sebě?“ pokusila jsem se navázat rozhovor. ,,Ne jen pro nás.“ Nasadila neutrální tón a už se netvářila tak nepříjemně,,Matka je prodává vesničanům.“ Vysvětlila mi ochotně. ,,Aha“ odpověděla jsem inteligentně. ,,Moje matka je místní čarodějka“ vychlubovala se. Strnula jsem. Když je její matka čarodějka tak by tady měla být i moje matka. Nesmím jí tu potkat jinak dostanu vynadat. ,,Co tady děláte?“ ozval se najednou ode dveří hlas. Otočili jsme se a spatřili ženu v krásných, ale jednoduchých šatech. ,,Jsem Esther“ představila se. ,,Matko.Tohle je Alex“ ujala se konverzace Rebeka. ,,Těší mě“ dodala jsem. Kysele se na mě usmála a tvářila se přesně jako předtím Rebeka. ,,Beko! Vem prosím do obchodu tenhle košík bylinek“ požádala jí Esther. ,,Ano matko“ vzala si od ní košík a vyšla z místnosti. V tu ránu Esther změnila postoj v nenávistný. ,,Vím, že Kol a Niklaus k tobě chovají jistý vstach, ale pokud se jim chystáš zlomit srdce…“ probodávala mě zlým pohledem ,,..zabiju tě.“ Vylekala jsem se a vyrazila z místnosti. Chtěla jsem být od ní co nejdál. Venku jsem narazila na Kola. ,,Už musím jít“ oznámila jsem mu a vtiskla mu polibek. Nestačil vydat ani hlásku a já už byla v lese a utíkala domů.
Tak teď už víte další část mého života a nevyprávím vám to jen tak, že je to zajímavé, ale je to také důležité k pochopení celého mého příběhu.
