9. kapitola

Už je to více než rok, co jsem se ocitla u otce na statku. Několik prvních týdnů jsem měla zakázáno vycházet ven a většinu času jsem trávila uklízením domu. Vařila jsem, zametala a další domácí práce. Po půl roce se na statku objevila nemoc, která postihovala převážně dobytek. Nejprve se zvíře chovalo divoce a nenechalo k sobě nikoho přiblížit a za pár dní začalo podivně sípat, objevila se mu pěna a huby a za několik hodin zvíře zemřelo. Když už to postihlo půlku stáda, nevěděli co dělat dál. Dobytek byl náš zdroj obživy, a pokud zemře všechen…. Budeme nuceni odejít do větší blízké vesnice. Všichni jsme se modlili, aby přišel nějaký zázrak. Pátý den napjatého očekávání, kdy nemoc napadne i ostatní členy stáda, nemoc postihla jednoho čeledína. Rileyho. Nemel se o něho kdo starat a tak jsem se nabídla, že mu pomůžu. Otec se o mě bál, ale musel to riziko podstoupit. Riley měl podobné příznaky jako dobytek, ale mírnější. Projevovalo se to jako horečky, halucinace, časem i zimnice. Přenesli ho do mého pokoje a já jsem spala v kuchyni. Otec se nabízel, že mi dá svůj pokoj, ale já ho důrazně odmítla. Celý den pracoval a ještě aby snášel tvrdou lavici. V noci jsem často odbíhala k Rileymu a měnila mu obklady. Ve dne i v noci jsem se o něho starala. Matka mě naučila z bylinek připravit čaj, který uzdravoval všechny druhy nemocí. Ovšem obsahoval zvláštní rostlinu, která nerostla jen tak někde. Když bylo Rileymu lépe odbíhala jsem do lesů a hledala jí. Nakonec, po urputném hledání, jsem jí našla. Krčila se pod keřem a svým nenápadným vzhledem připomínala obyčejné mlíčí. Hned jsem Rileymu připravila bylinný lék. Nevoněl nejlépe a nejspíš ani nechutnal, podle toho jak se Riley šklebil, když spolknul první doušek. Nečekala jsem, že to zabere tak rychle, ale hned druhý den se Rileyho stav výrazně zlepšil. Neměl horečky a snědl vše, co jsem mu dala. Právě jsem mu donesla jídlo a posadila se na kraj postele. Odhrnula jsem mu vlasy z čela a podepřela hlavu. Pootevřel oči, ale stále byl slabý. Nekrmila jsem ho a pozorovala ten andělský obličej. Působil tak nevině a sladce, když spal. Jemně jsem ho pohladila po tváři. Asi jsem se zamilovala-pomyslela jsem si.Probudilo mě jemné zavrzání postele. Celé tělo jsem měl těžké a nemohl jsem se pohnout. Bylo mi lépe než v předchozích dnech, ale pořád jsem se cítil mizerně. Na rtech jsem ucítil horkou tekutinu. Polykal jsem a snažil se nevnímat hořkost čaje. Už jsem věděl, že mi pomůže. Pokusil jsem se otevřít oči a spatřit svou ošetřovatelku, ale víčka nechtěli poslouchat. Pečlivě se o mě starala a občas na mě i mluvila. Všechnu svou vůli jsem soustředil do svalů a pomalu se mi podařilo nadzvednout ruku. Chytil jsem jí za ruku a pevně jí sevřel.,,Šššš.. Klid. Jsi v bezpečí“ zašeptala. Přestal jsem jí mačkat prsty a jemně jí pohladil po hřbetě ruky. Ucítil jsem dotek na tváři. Po chvíli ruka zmizela. Nakrmila mě zkontrolovala teplotu a zůstala u mě, dokud jsem znovu neusnul.Když se Riley skoro probral a chytl mě za ruku, měla jsem radost, že se z nemoci začíná pomalu, ale jistě probírat a jeho stav se lepšit. Cítila jsme k němu neuvěřitelnou náklonnost. Těšila jsem se na den, kdy už bude moct otevřít oči a vstát.Další den ráno jsem se vzbudil dříve než obvykle a očekával vrznutí dveří a kroky na podlaze. Když se kroky konečně ozvali, srdce mi radostně poskočilo. Zamiloval jsem se do dívky, kterou jsem jaktěživ neviděl. Přinesla mi snídani a medicínu v podobě ošklivého čaje. Cítil jsem se mnohem lépe než včera. Znovu jsem se pokusil otevřít oči. Tentokrát se mi to podařilo. Spatřil jsem štíhlou hnědovlásku v krásných fialkových šatek. Vlasy jí v jemných loknách rámovaly kulatý obličej a šimraly mě na ruce. Byla překrásná. Vzal jsem do ruky jednu její loknu. Usmála se na mě a pohladila mě po tváři. Srdce se mi rozbušilo.Jak týdny plynuly, Riley se uzdravoval čím dál víc. Den ode dne jsem se sbližovali. Kdesi hluboko v nitru duše jsem cítila bolest. Velkou mučivou bolest. Jako kdybych tím někoho zrazovala. Vybavovala jsem si obličej. Chlapeckou tvář s tmavými krátkými vlasy a překrásnými čokoládovými oči. Ale jak se jmenoval? Nechala jsem to být.Netrvalo dlouho a Riley se uzdravil. Začal znovu pracovat na statku a scházeli jsme se spolu potají v seníku. Byli jsme mladí a zamilovaní. Otec bohužel neschvaloval vstah čeledína s dcerou majitele statku, a proto jsme to uchovávali v tajnosti. Bohužel mi otec začal domlouvat ohledně manželství. Vedle statku stálo ještě pár domků a otec mi vybral syna jednoho ze sousedů, jak bylo tehdy zvykem. Lucas byl velmi milý a hodný kluk, ale nelíbil se mi. Odkládala jsem setkání s ním, až už bylo pozdě.Po pár měsících tajného setkávání s Rileym jsem zjistila, že jsem těhotná. Neptejte se mě jak. Prostě jsem to poznala. Tak dlouho jsem odkládala rozhodnutí, zda půjdu za porodní bábou na potrat, až jsem termín prošvihla a bylo pozdě. Stále zvětšující se břicho jsem zakrývala příliš velkými šaty. Rileymu jsem to řekla. Zprvu byl vyděšený, ale potom prohlásil, že se o mě a o dítě postará. Nastal další problém. Jak to říct otci. Řekli jsme si, že počkáme do porodu.,,Už zase něco jíš?!“ vyletěl na mě jednou otec. Zrovna jsem si připravovala jídlo(těhotné ženy strašně moc jí). Byla jsem v pátém měsíci a břicho jsem tajila jen tak tak.   ,,Mám prostě hlad“ odbyla jsem ho. Nepřestával se podezřívavě dívat, ale nechal to být.

Po devíti měsících těhotenství přišel porod.  

8. kapitola

Když jsem se probudila, bolela mě hlava a celé tělo jsem měla podivně ztuhlé. Zavrtala jsem se hlouběji do peřin a spokojeně zavrněla. Zarazila jsem se. Ty peřiny měli podivnou vůni. Zapřemýšlela jsem, co si naposledy pamatuju.

Kol.

Prudce jsem otevřela oči a vystřelila s postele. Stála jsem v malé místnosti s dvěma okny, malým stolkem u zdi, nad kterým vyselo zrcadlo a postelí z které jsem právě vstala. Na sobě jsem měla bílou košilku s límečkem. Kde jsou moje šaty? Podivila jsem se. Prohledala jsem stolek a našla jednoduché zelené šaty, které mi dokonale sedly. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a spatřila štíhlou dívku s kaštanovými vlnitými vlasy, snědou pletí a oříškovýma očima. Lépe jsem se prohlédla a poznala jsem jakousi změnu v očích. Byli jiné. Dospělejší. Zakroutila jsem hlavou  nechala toho prohlížení. Opřela jsem se rukou o stolek a zaklela. Přes zápěstí se táhla růžová čára a přes dlaň jakbysme. Jemně jsem se jí dotkal a rychle odtáhla ruku. Do celé ruky mi vystřelil slabý zášleh bolesti. Jak dlouho jsem spala? Zřetelně jsem si vybavovala, jak jsem k té ráně přišla. Esther řízla dost hluboko, a proto jsem usoudila, že jsem musela spát hodně dlouho. Nejméně 3dny. Ayanna říkala pár hodin. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem zemřela a znovu ožila. Trochu jsem se bála, jestli to nebude mít stejné následky, jako u Kola a jeho sourozenců. Zůstávala jsem podivně klidná a nebála jsem se. Jako bych už tady někdy byla. Vydala jsem se na průzkum domu. Když jsem vyšla z pokoje, ocitla jsem se v kuchyni. Byla dvakrát větší než světnice, kde jsem spala. V kuchyni dominovala velká kamna. Na plotně stáli hrnce a hned jsem poznala, že jsou ještě horké. Nakoukla jsem pod pokličku-Já vím. Jsem zvědavá a neměla bych strkat nos, kam nemám. Nějaká polévka. Neurčila jsem jaká, ale voněla nádherně. Uvědomila jsem si, že jsem víc jak 3dny nejedla. Nechala sem to být a prohlédla si zbytek místnosti. V protějším rohu stál stůl, kde by se pohodlně vešlo šest lidí. Na stěnách vysely obrázky krajin a na stropních trámech vysely svazky bylin. Vyděsilo mě to a doufala jsem, že jsem se nedostala k další čarodějce. U Mikaelsonů jsem zajisté být nemohla. Uviděla jsem dveře, které zjevně vedli ven. Další dveře byly schované za kamny. Našla jsem další místnost, podobně zabydlenou jako tu, kde jsem spala. Ale kde jsou obyvatelé? Vyšla jsem ven a ocitla se na dvorku. U domku stála stodola a podle zvuků jsem usoudila, že majitel chová všelijaký dobytek. Statek vypadal, jako by stál uprostřed lesa. Obklopoval ho zástup bříz, olší, smrků a dalších stromů-především listnatých. Nedaleko zurčel potok, vlaštovky vylétali ze svých hnízd přilípnutých na stodole. Rozhlížela jsem se a vtom do mě někdo vrazil.

,,Au. Sakra. Dávej pozor.“ Zanadával.

,,Promiňte“ omluvila jsem se. Pozorněji jsem si ho prohlédla. Chlapec zhruba v mém věku, blond vlasy mu padali do očí a zpola zakrývali jejich modrou barvu. ,,Oh…promiňte slečno“ omlouval se hned, jakmile si mě lépe prohlédl.

,,V pořádku.“ Usmála jsem se na něj a pomohla mu sebrat dříví.

,,Ty jsi tu nová? Že jsem tě tu neviděl.“

,,Já vlastně ani nevím, kde jsem.“ Nedůvěřivě se na mě koukal, ale mlčel. ,,A jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se místo toho.

,,Riley.“ Představil se. Nesnažil se předstírat, že se někdy učil tradičním zvyklostem-tehdy bylo zvykem, že muž při představování políbil ženě ruku. (Nemuseli se vždy představovat. Stačilo, když se jen pozdravili.) ,,A vy?“ zeptal se, když jsem nic neříkala.

,,Alex. Ráda vás poznávám Riley.“ Usmála jsem se na něj. Úsměv mi jakýmsi ušklíbnutím opětoval a omluvil se, že musí jít za prací. Kývla jsem a nevěděla kam jít dál. Po chvíli se ze vrat stodoly vyřítil postarší muž, malé postavy a lesknoucí se pleškou. Byl upocený a roztěkaně se rozhlížel. Když mě spatřil, polekaně poskočil a rozběhl se ke mně. Vypadl při běhu komicky, jelikož byl trochu prostorově výrazný. Doběhl ke mně, popadl mě za ruku a táhl zpátky do domu. ,,Co to děláte?“ pokusila jsem se ho zastavit, ale na svou výšku měl sílu.

,,Musíš zůstat doma.“ Hlas měl přísný a tvrdý. Dorazili jsme k domu. Prudce rozrazil dveře a vtáhl mě sebou dovnitř.

,,Kde to jsem? Jak jsem se tu vůbec vzala? A kdo jste vy?“ Pálila jsem na něj jednu otázku za druhou.

,,Brzdi s těma otázkami.“ Zabrzdil mě. ,,Jsi na mém statku a já jsem Ethan. To ti nemůžu vysvětlit. Je to složitý.“ Odpověděl na skoro všechny otázky. Nadechovala jsem se na další salvu otázek, ale zarazil mě. ,,Jsem tvůj otec Alexis.“ Upíral na mě ledově modré oči. Zavřela jsem pusu a upřela na něj nevěřícný pohled.

,,To není možný.“ Protestovala jsem.,, Můj otec je mrtvý.“ Smutně na mě koukal a chytil mě za ruce, jako kdyby se chystal něco vysvětlovat malému dítěti.

,,Jak vidíš nejsem. Odešel jsem od vás, když jsi byla batole.“ Matka mi vyprávěla, kde se s otcem seznámila a také jak umřel. Prý pár týdnů po mém narozením šel na lov a zabila ho puma. Nevěřila jsem tomu muži stojícímu přede mnou, ale poznala jsem v něm své rysi. Malý nos, stejný kulatý tvar obličeje. Musela jsem uznat, že stejně jako já při mluvení gestikuloval. Ale to mohla být jen náhoda.

,,To vám nevěřím.“ Vzdychl a promnul si oči.

,,Klidně mi to nevěř, ale já mluvím pravdu.“ Nechal mě tam zmatenou stát a ještě mě stačil upozornit, ať nechodím ven. ,,Chovej se tu, jako doma.“ Bylo možní, že je můj otec, ale přesto jsem tomu moc nevěřila. Když jsem šla okolo okna, našla jsem obrázek. Byl kreslený tuhou a krásně vystínovaný. Byla tam vyobrazena žena s malým uzlíčkem v náruči. Vedle ní stal Ethan. Pozorněji jsem si prohlédla ženu a poznala v ní matku. Pak mi došlo, že Ethanovo tvrzení je podle toho obrázku pravdivé. Autor obrázku si dal na detailech záležet. Byl na něm i můj náramek, který mi matka připínala k dece ve které mě jako malou chovala. Dodneška ho nosím na ruce. Jemný náramek s malými modrými kamínky. Mám ponětí, že už jsem ho někde viděla. Mávla jsem nad tím rukou a se slzou v oku přejela prstem po usmívající se matce na obrázku. Chvíli jsem dojatě koukala na obrázek a pak jsem ho naaranžovala zpátky.

Najedla jsem se a nevěděla, co dělat dál. Přemýšlela jsem a myslela na Mikaelsonovi. Na Rebeku-připadalo mi, že kdyby se odložil ten rituál, mohli bychom spolu začít vycházet. Z jakéhosi důvodu jsem nemohla přestat myslet na Kola. Přišlo mi to strašně dávno, co jsem spolu lítali po lese. Pak přišel zásek. Nepamatovala jsem si nic víc, než že jsem s Kolem trávila hodně času. Ale proč? Proč jsme byly pořád spolu? Vím, že jsem ho milovala, ale to už bylo dávno. Nebo ne? Poslední, co si z rituálu pamatuji je, že jsem stála uprostřed hořících pochodní a dívala se na Kola. Ale nevybavuji si pocity. Co to se mnou Esther provedla? Vymazala mi vzpomínky?! Otřáslo to mnou. Celý zbytek dne jsem se snažila toho ze vzpomínek vydolovat víc. Pokaždé, když už jsem se blížila k odhalení mi hlavou projela ostrá bolest a dostala jsem se na začátek. Bylo to, jako nějaká hra.

7. kapitola

Přišlo mi to jako věčnost, když jsem ležela stočená v klubíčku vedle Kolova těla. V hlavě jsem měla prázdno a nedokázala jsem vytvořit žádnou souvislou myšlenku. Pocity se přebíjeli jeden přes druhého.

 Ucítila jsem dotek na rameni. Ohlédla jsem se, ale přes slzy jsem sotva rozeznala obrys postavy. Vzala mě do náruče a šeptala mi do ucha utěšující slova. Nejspíš Ayanna. ,,Kol ti neumře.“Zašeptala. Upřela jsem na ní uslzení oči. ,,Neumře?“zachroptěla jsem. Nemohla jsem pořádně mluvit, jak jsem dlouho mlčela.

,,Ne.“ Po tváři jí stekla slza a smutně se na Kola podívala. ,,Bude žít věčnost.“ Pohladila mě po tváři a setřela mi slzu. Pousmála se a nechala mě tam zmatenou sedět.

Přitáhla jsem si kolena a urovnala si zašpiněné šaty, abych neumrzla. Znovu jsem nepodlehla zoufalství a smutku, ale přemýšlel jsem, co tím Ayanna myslela. Na vlastní oči viděla Kola umírat, nemůže dál žít. Byla jsem zcela zabraná do myšlenek, že jsem si málem nevšimla, že se jedna s postav, ležící na zemi, pohnula. Klaus. Vyskočila jsem a zděšeně jsem na něj zírala.

Pomalu se zvedl a zahekal. Přitiskl si ruku na místo, kudy mu prošel meč. Zkoumal si odhalenou hruď a nenašel ani škrábanec. Poté se na mě podíval a v očích měl zmatek, ale i radost. Byl naživu.

,,No konečně,“ ozvalo se za námi. Esther rázně kráčela k nám a mírně se mračila. Cestou mě popadla za ruku a táhla mě ke Klausovi. Ze záhybu šatů vytáhla nůž a znovu mě řízla do zahojené paže. Tentokrát do zápěstí. Vytryskla spousta krve a třísnila jí šaty. ,,Au,“ zakňourala jsem a pokusila se jí ruku vytrhnout. Zamáčkla ránu prstem a přinutila mě tím nebránit se.

,,Napí se.“ Poručila Klausovi a nabízela mu moje zápěstí. Zakroutil hlavou na protest, ale Esther se nenechala jen tak odbýt. ,,Napí se jen trochu,“ radila mu,,jinak zemře a neposlouží tvým sourozencům.“ Při poslední větě kývla hlavou k ostatním postavám na zemi. Klaus znovu zaprotestoval, ale dělo se s ním něco zvláštního. Protestoval, ale přesto ho krev přímo hypnotizovala. Sledoval kapky krve stékající na zem a v očích měl touhu. Touhu se napít. Co to Esther svými kouzli, vytvořila. To není ten Klaus, kterého jsem znala.

,,Jestli se nenapiješ, zemřeš.“ Pohrozila znovu a popostrčila mě k němu blíž. Sledoval moje zápěstí a mračil se. Zjevně bojoval se svojí touhou. Podíval se mi do očí a neznatelně pohnul rty. Nemůžu. Naznačil. Sevřel mi ruku ve svých a přitiskl ústa na ránu. Ten pocit byl ohromující. Nebolelo to, bylo to dokonce i příjemné, ale pořád mě to trochu pobolívalo. Přitáhl si mě blíž a horečně sál a polykal mou krev. Dělalo se mi mdlo.  

,,Dost!“ křikla Esther a odtrhla ho ode mě.

Zapotácela jsem se. Společně s mou krví ze mě odcházel i život. Ayanna mě zachytila a posadila mě na zem. Za chvíli se probudili Rebeka a Elijah. Esther mě k nim dotáhla a probíhalo to stejně jako s Klausem. Jednomu po druhém nabídla mou krev a oba nedokázali odolat. Všichni tři, co ze mě pili, mi vzali dost krve, ale ne tolik abych ztratila vědomí.

Přišel na řadu Kol. Měla jsem radost, že je naživu, ale neměla jsem sílu promluvit. Pouze jsem se na něj pousmála a sama jsem mu nabídla svou krev. Už jsem věděla, že by zemřel, kdyby se nenapil.

,,Ne. To nemůžu.“ Odmítl a odvrátil pohled. Pokusila jsem se promluvit, ale nešlo to. Proto za mě promluvila Ayanna

,,Nelíbí se mi to o nic víc než tobě, takhle Alex využít, ale pokud se nenapiješ, zemřeš. Teď mluvím za ní:Musíš se napít. Ona tě miluje Kole. Nechce, abys zemřel. Už jednou si myslela, že umřeš a nechce si to protrpět ještě jednou a tentokrát doopravdy.“ Víc říkat nemusela. Kol ke mně přišel a vzal mi hlavu do dlaní.

,,Jsi si jistá?“ zeptal se. Kývla jsem na souhlas a zvedla k němu poraněné zápěstí. Krev už zaschla a Ayanna musel ránu znovu otevřít. Bolestivý proces, ale přesto jsem nějak dokázala neomdlít. Jemně vzal mojí ruku do dlaní a opatrně si jí přiložil k ústům. Po celou dobu co pil ze mě nespustil oči. Pro tentokrát nemusel Esther ani Ayanna zakročit, aby mě pustil. Hned, co se mi podlomila kolena mě Kol pustil a Ayanna mě zachytila.

Motala se mi hlava a před očima mi tancovali hvězdičky. Věděla jsem, že to nejspíš nepřežiju, ale kvůli Kolovi jsem byla ochotná to vydržet. Esther ke mně přivedla Finna-ani si nepamatuju, že by ho někdo zabil. Hrubě mě zvedla na nohy a Finn popadl mojí ruku. Pil déle než ostatní a byla jsem si jistá, že to Esther udělala naschvál.

Když mě vlekla k Mikaelovi, který se ještě neprobral, napadlo mě jak bych se mohla zachránit.

,,Nech mě naživu,“ zakňourala jsem.

,,Abys mohla nadále oblbovat mé syny? Nikdy! Zemřeš a pomůžeš tak k vzniku zcela nové rase.“ Čišela z ní taková nenávist až mi přeběhl mráz po zádech.

,,Řeknu to Mikaelovi,“ šeptla jsem.

,,Cože?“ Esther si mě otočila tváří k ní a zlobně na mě hleděla.

,,Řeknu mu, kdo je Klausův pravý otec.“ Zorničky se jí rozšířili a nevraživě mě propalovala pohledem. Několik minut mě takto propalovala a přemýšlela. Muselo jí být jasné, že když se to Mikael dozví, zabije jí. Pak mě hrubě postrčila k Mikaelovi, který se mezitím probral, a dala mu napít mojí krve. Sotva se napil, hned ho odstrčila a odvedla mě k Ayanně. Doslova mě hodila na zem.

,,Zabí jí.“ Poručila Ayanně. ,,Řekla si, že tě nemám zabíjet já ,“ ucedila směrem ke mně a odkráčela jinam.

,,Tak pojď. Znám kouzlo, které zastaví tvé srdce a za několik hodin ho znovu rozběhne.“ Pošeptala mi a odvedla mě ke kamenné desce.

,,Co to s nima udělala?“ Zeptala jsem se.

,,Upíry. Nejsou živí, ani mrtví. Jsou silnější než vlkodlaci, ale stále mají své slabosti.“ Vysvětlovala a připravovala se na kouzlo. ,,Vezmi si tento prsten.“ Podávala mi starobylý prsten s modrým kamenem a zdobený zlatem. ,,Je začarovaný.“ Mrkla na mě. Nasadila jsem si ho a toužebně se obrátila ke Kolovi. Stál vedle Rebeky a pozoroval mě. ,,Na to teď není čas.“ Řekla Ayanna, když si všimla, kam se dívám. Vzala mě do doprostřed pentagramu, kde okolo stále hořeli pochodně. Musela mě cestou podpírat, jinak bych tam nedošla. Mohla jsem mluvit, ale stále mi bylo mdlo. ,,Tady si stoupni.“ Ukázala Ayanna a otočila se ke mně čelem. Otočila jsem hlavu ke Kolovi a znovu mě začali pálit oči. Polkla jsem vzlyk a odhodlaně se otočila k Ayanně. Mrzelo mě, že se nemůžu s Kolem rozloučit, ale jinak to nešlo. Koutkem oka jsem zaznamenala pohyb. Pentagram měla stále jakousi neviditelnou stěnu, přes kterou se nedostal nikdo, kdo neměl svolení čarodějek. ,,Alex.“ Zavolal na mě Kol.

,,Začni prosím.“ Požádala jsem Ayannu. Přikývla. Dala mi ruce pár centimetrů nad prsa, kde jsem měla srdce a začala potichu odříkávat zaklínadlo. Když jsem pohlédla na Kola, už jsem se neubránil slzám. Zděšeně nás pozoroval a přešlapoval na kraji. Cítila jsem, jak mi srdce tluče v čím rychlejším rytmu. Slza mi skanula po tváři a poslední, co jsem viděla, byl Kol. Křičel na mě a plakal. Pak už byla jen tma. 

6. kapitola

Ayanna s Esther mě vedli hustým porostem hluboko do lesa. Klopýtala jsem před Ayannou a zdálo se mi, že ani ona nevím, kam to jdeme. Esther nasadila vražedné tempo a hnala nás hustým porostem a připadalo mi, že čarodějek se ani větvička neodváží dotknout. Zato já měla co dělat abych nebyla celá poškrábaná. Přesto se mi do mích vlnitých vlasů chytalo listí a všeljaký porost. 

 Pomalu se začaly stromy rozestupovat a za chvíli jsem spatřila světlo. Vešli jsme na planinu zakrytou lesem. Uprostřed byl vytvořen kruh s pochodní zapíchnutých hluboko v zemi a plápolajících do šera. Všimla jsem si, že pochodní je pět. Když jsem se přiblížila zjistila jsem, že každá pochodeň tvoří jeden cíp pentagramu načrtnutému v kruhu. Ale pentagram je prastaré magické a ochranné znamení. Každý jeho cíp představuje jedno období života (zrození, zrání, dospělost, stárnutí, smrt). Když mě chtějí obětovat neměli by používat tento symbol.  

 Vzápětí jsem to pochopila. Zčistajasna se z lesa vynořil Finn. ,,Hlídej jí!“ Esther trhla hlavou ke mně a s pomocí Ayanny začala připravovat rituál. Finn mě hrubě svalil na zem a na krk mi pověsil kožený řemínek s přívěskem.

 Pozorněji jsem se na něj podívala-obrácený pentagram! Symbol černé magie nebo taky Satana-ten Satan je podle mě blbost. Čarodějka jsou přeci služebnice přírody. Nechápala jsem, co s tím má černá magie co dělat.

 Finn mě táhl doprostřed kruhu přímo do pětiuhleníku, který pentagram uprostřed vytvořil. Když jsme vstoupili do kruhu, pochodně vzplály a zasyčely. Přívěsek na mém krku začal zářit a pálil mě na kůži. Rozpaloval se čím dál víc a když jsem dorazila do středu, obrácený pentagram na mém krku přímo sálal. Finn mi nedovolil si přívěsek strhnout a znovu se mnou praštil na zem. Ayanna ho zpražila pohledem a pak se upřeně zahleděla na mě. Pohybovala rty a hypnotizovala mě pohledem.

 Před očima mi běhaly mžitky a chtělo se mi spát. Nutila jsem se nechat otevřené oči, ale Ayannina moc mě přemohla a já upadla do hlubokého spánku.

 Zdál se mi sen. Stála jsem v lese. Listí okolo mě mi prozrazovalo, že musí být podzim. Vpravo ode mě jsem zaznamenala pohyb. Nějaká žena se skláněla s košíkem nad houbami a pečlivě vždy zahrabala uříznutou nožičku.

 Zvedla se a uviděla jsem její obličej. Ayanna? Její snědou pleť, hubenou postavu a černé do copů spletené vlasy jsem si splést nemohla. Rozhlédla se a zdálo se mi, že se podívala přímo na mě. Kývla, ať jdu za ní a svižným krokem vyrazila lesem. Zmateně jsem jí následovala.

 Minuli jsme vyšlapanou cestu a mířili jsme hlouběji do lesa. Dorazili jsme k jakémusi domku. Bylo mi podivné, že je takto odříznutý od okolí, ale vzápětí jsem pochopila proč. Vypadalo to, že se v domě někdo hádá. Přišli jsme blíž a rozpoznala jsem jednotlivá slova. ,,Proč mu to nechceš říct?“ křičel nejspíše mužský hlas. ,,Otřáslo by to celou mojí rodinou, zničilo by to mojí autoritu ve vesnici.“

 Zatajila jsem dech. Druhý hlas byla Esther. Zřetelně jsem rozpoznala její autoritativní hlas. Ayanna mě postrčila blíž ke dveřím.

 ,,Můj manžel se nesmí dozvědět, že jeden jeho syn není jeho,“ přikázala výhružně Esther.

 ,,Ale…,“ začínal protestovat muž.

 ,,Logane!“ vyštěkla Esther.

 ,,Dobře, dobře,“ uklidňoval ji. ,,Neřeknu našemu synovy nic, ale jednou se to dozví. Nelze potlačit jeho vlkodlačí geny,“ vyhrožoval. ,,Já i Ayanna máme dostatek moci, abychom Niklausovy geny potlačili.“

 Obraz se zamlžil. Beze snů jsem spala dál.

 Probudil mě nějaký křik a zvuky zápasu. Zvedla jsem hlavu a zamrkala. Pochodně stále jasně pláli a okolo kruhu se něco dělo. Protřela jsem si oči a sledovala dění okolo kruhu. Kol se pral s Finnem a Rebeka s Nikem se snažili vkročit do kruhu. Pokaždé, když se pokusili překročit kruh pentagramu, plameny jim v tom zabránili.

 ,,Alex!“ Ohlédla jsem se a spatřila Kola. Ze všech sil se snažil přeprat Finna a zoufale na mě koukal. Zvedla jsem se a rozběhla se k němu. Jakmile jsem překročila kruh odlétla jsem zpátky doprostřed. Zuřivě jsem se ohlédla po Esther.

 ,,Pusť mě za ním,“ zavrčela jsem.

 ,,Ne!“ štěkla. ,,Kvůli tobě se naše rodina začala rozvracet. Rozpadat se. Zbavím se tě jako přítěže,“ ukončila svůj proslov a dál připravovala svá kouzla. Kol Finnovy zkroutil ruku a Finn bolestí zařval a vytryskly mu slzy. Klaus Kolovy pomohl Finna znehybnit a přimáčkli ho k zemi. Kol se vrhl ke kraji pentagramu a dával si dobrý pozor, aby ani špičkou boty nepřešlápl.

 Plameny šlehaly do obrovské výše a znemožňovaly Kolovi projít. Pomalu jsem přikročila ke kraji a Kol mě obejmul. Oba jsme byly nohama na své straně a neporušovali jsme tak nevyřčená pravidla.

 ,,Nech jim chvilku, aby se rozloučili,“slyšela jsem šeptat Ayannu. Esther nás nechala, ale v zádech jsem cítila její pichlavý pohled. V jeho náruči jsem ihned zapomněla na všechny problémy. Dokonce i na to, že mám za chvíli sloužit jako oběť. Kol mě sevřel pevněji a vypadalo to, že už mě nikdy nepustí. Vzpomínala jsem, jak jsme s Kolem bojovali, zabavovali se v lese, sbírali spolu bylinky….

 Když jsem se uvědomila, že tyhle společné chvilky za chvíli pominou a já můžu zemřít, přepadla mě úzkost. Na mysli mi přišla vzpomínka ze snu. Zdálo se mi, že Klausův otec je vlkodlak a byla tam Ayanna.

 Přes Kolovo rameno jsem zahlédla Ayannin pohled. Důležitě mi hleděla do očí a přikyvovala na souhlas. Logan? Naznačila jsem. Kývla a odvrátila se. Takže to byla pravda. Ayanna mi ukázala skutečnost. Uvědomila jsem si, že se můžu zachránit. V hlavě mi to šrotovalo a vymýšlela jsem plán.

 ,,Rituál může začít.“ Estheřin hlas se majestátně rozléhal po prostranství. Ještě jsem stačila Kola políbit, než mě Estheřina síla znovu odhodila doprostřed pentagramu. V hlavě se mi dál vyvíjel plán. Klidně jsem stála a čekala, co se bude dít dál. Mrkla jsem na Kola. Poznal, že něco chystám a zachoval klid. Ayanna s Esther vešli za mnou do kruhu. Esther mě popadla za zápěstí. Držela v ruce nůž zdobený reliéfy. Řízla mě po celé délce paže. Zasykla jsem. Rána mě pálila a z takové množství krve se mi dělalo zle. Ayanna chytala kapky do kamenné misky plné bylinek. Nepoznala jsem, co je to za bylinky, ale hádala jsem na tradiční univerzální bylinky pro každý druh rituálu.

 Když byla miska z poloviny plná, Ayanna mi kouzlem uzavřela ránu a položila misku na zem. Odstoupila jsem od nich a Esther vzala Ayanna za ruku. Postavili se proti sobě a mezi nima nechali misku s krví a bylinami. Zavřeli oči a zhluboka dýchali. Mumlali slova ve starodávném jazyce a plameny pochodní vyšlehli ještě výše.

 Koutkem oka jsem mimo kruh zaznamenala postavu, která se sesunula k zemi. Blond vlasy se rozlétly okolo ní jako závoj.

 Rebeka. Zaměřila jsem se na dění mimo kruh. Rebeka byla při vědomí a držela se za hlavu. Stočila se do klubíčka a podle rychlých nádechů jsem poznala, že brečí. Klaus a Elijah se k ní rozběhli, ale v půli cesty se zhroutili k zemi stejně jako jejich sestra. Střetla jsem se s Kolovym pohledem a v tu chvíli se také poroučel k zemi. Opodál jsem spatřila na zemi další postavu. Postava sebou trhla a přetočila se.

 Mikael. Kde ten se tady vzal? Hlas čarodějek zesílil a musela jsem od září pochodní odvrátit oči. Hlasy dosáhly vrcholu slyšitelnosti a majestátně se rozléhaly. Zem se otřásala a obrácený pentagram na mém krku žhnul, jako kdybych ho právě vytáhla z ohně.

 Všechno zničehonic utichlo. Pomalu jsem se sbírala ze země a oprašovala si šaty. Kol a jeho sourozenci už byli na nohou a podezřívavě sledovali Esther.

 Za Klausem jsem v poslední chvíli spatřila stín s mečem v rukou. Bez zaváhání Klause zabil a odhodil ho na zem. Rebeka se právě otočila, když jí srdcem projel meč jako nůž máslem. Elijah uskočil, ale nebyl dostatečně rychlý. I jeho Mikael bezcitně zabil a otočil se ke Kolovy.

 ,,Kole! Pozor za tebou,“ zakřičela jsem přes celou mýtinu. Kol se ohlédl a uskočil právě včas. Bohužel se neměl čím bránit. Padl k zemi se stružkou krve u úst.

 Šok.

 To bylo to jediné, co jsem v tu chvíli cítila. Kol je opravdu mrtvý….a zabil ho Mikael. Jeho otec! Padla jsem na kolena a v tu chvíli na mě plnou vahou dopadl smutek. Slzy mi kanuly po tvářích a zamlžovaly celý svět.