9. kapitola

Už je to více než rok, co jsem se ocitla u otce na statku. Několik prvních týdnů jsem měla zakázáno vycházet ven a většinu času jsem trávila uklízením domu. Vařila jsem, zametala a další domácí práce. Po půl roce se na statku objevila nemoc, která postihovala převážně dobytek. Nejprve se zvíře chovalo divoce a nenechalo k sobě nikoho přiblížit a za pár dní začalo podivně sípat, objevila se mu pěna a huby a za několik hodin zvíře zemřelo. Když už to postihlo půlku stáda, nevěděli co dělat dál. Dobytek byl náš zdroj obživy, a pokud zemře všechen…. Budeme nuceni odejít do větší blízké vesnice. Všichni jsme se modlili, aby přišel nějaký zázrak. Pátý den napjatého očekávání, kdy nemoc napadne i ostatní členy stáda, nemoc postihla jednoho čeledína. Rileyho. Nemel se o něho kdo starat a tak jsem se nabídla, že mu pomůžu. Otec se o mě bál, ale musel to riziko podstoupit. Riley měl podobné příznaky jako dobytek, ale mírnější. Projevovalo se to jako horečky, halucinace, časem i zimnice. Přenesli ho do mého pokoje a já jsem spala v kuchyni. Otec se nabízel, že mi dá svůj pokoj, ale já ho důrazně odmítla. Celý den pracoval a ještě aby snášel tvrdou lavici. V noci jsem často odbíhala k Rileymu a měnila mu obklady. Ve dne i v noci jsem se o něho starala. Matka mě naučila z bylinek připravit čaj, který uzdravoval všechny druhy nemocí. Ovšem obsahoval zvláštní rostlinu, která nerostla jen tak někde. Když bylo Rileymu lépe odbíhala jsem do lesů a hledala jí. Nakonec, po urputném hledání, jsem jí našla. Krčila se pod keřem a svým nenápadným vzhledem připomínala obyčejné mlíčí. Hned jsem Rileymu připravila bylinný lék. Nevoněl nejlépe a nejspíš ani nechutnal, podle toho jak se Riley šklebil, když spolknul první doušek. Nečekala jsem, že to zabere tak rychle, ale hned druhý den se Rileyho stav výrazně zlepšil. Neměl horečky a snědl vše, co jsem mu dala. Právě jsem mu donesla jídlo a posadila se na kraj postele. Odhrnula jsem mu vlasy z čela a podepřela hlavu. Pootevřel oči, ale stále byl slabý. Nekrmila jsem ho a pozorovala ten andělský obličej. Působil tak nevině a sladce, když spal. Jemně jsem ho pohladila po tváři. Asi jsem se zamilovala-pomyslela jsem si.Probudilo mě jemné zavrzání postele. Celé tělo jsem měl těžké a nemohl jsem se pohnout. Bylo mi lépe než v předchozích dnech, ale pořád jsem se cítil mizerně. Na rtech jsem ucítil horkou tekutinu. Polykal jsem a snažil se nevnímat hořkost čaje. Už jsem věděl, že mi pomůže. Pokusil jsem se otevřít oči a spatřit svou ošetřovatelku, ale víčka nechtěli poslouchat. Pečlivě se o mě starala a občas na mě i mluvila. Všechnu svou vůli jsem soustředil do svalů a pomalu se mi podařilo nadzvednout ruku. Chytil jsem jí za ruku a pevně jí sevřel.,,Šššš.. Klid. Jsi v bezpečí“ zašeptala. Přestal jsem jí mačkat prsty a jemně jí pohladil po hřbetě ruky. Ucítil jsem dotek na tváři. Po chvíli ruka zmizela. Nakrmila mě zkontrolovala teplotu a zůstala u mě, dokud jsem znovu neusnul.Když se Riley skoro probral a chytl mě za ruku, měla jsem radost, že se z nemoci začíná pomalu, ale jistě probírat a jeho stav se lepšit. Cítila jsme k němu neuvěřitelnou náklonnost. Těšila jsem se na den, kdy už bude moct otevřít oči a vstát.Další den ráno jsem se vzbudil dříve než obvykle a očekával vrznutí dveří a kroky na podlaze. Když se kroky konečně ozvali, srdce mi radostně poskočilo. Zamiloval jsem se do dívky, kterou jsem jaktěživ neviděl. Přinesla mi snídani a medicínu v podobě ošklivého čaje. Cítil jsem se mnohem lépe než včera. Znovu jsem se pokusil otevřít oči. Tentokrát se mi to podařilo. Spatřil jsem štíhlou hnědovlásku v krásných fialkových šatek. Vlasy jí v jemných loknách rámovaly kulatý obličej a šimraly mě na ruce. Byla překrásná. Vzal jsem do ruky jednu její loknu. Usmála se na mě a pohladila mě po tváři. Srdce se mi rozbušilo.Jak týdny plynuly, Riley se uzdravoval čím dál víc. Den ode dne jsem se sbližovali. Kdesi hluboko v nitru duše jsem cítila bolest. Velkou mučivou bolest. Jako kdybych tím někoho zrazovala. Vybavovala jsem si obličej. Chlapeckou tvář s tmavými krátkými vlasy a překrásnými čokoládovými oči. Ale jak se jmenoval? Nechala jsem to být.Netrvalo dlouho a Riley se uzdravil. Začal znovu pracovat na statku a scházeli jsme se spolu potají v seníku. Byli jsme mladí a zamilovaní. Otec bohužel neschvaloval vstah čeledína s dcerou majitele statku, a proto jsme to uchovávali v tajnosti. Bohužel mi otec začal domlouvat ohledně manželství. Vedle statku stálo ještě pár domků a otec mi vybral syna jednoho ze sousedů, jak bylo tehdy zvykem. Lucas byl velmi milý a hodný kluk, ale nelíbil se mi. Odkládala jsem setkání s ním, až už bylo pozdě.Po pár měsících tajného setkávání s Rileym jsem zjistila, že jsem těhotná. Neptejte se mě jak. Prostě jsem to poznala. Tak dlouho jsem odkládala rozhodnutí, zda půjdu za porodní bábou na potrat, až jsem termín prošvihla a bylo pozdě. Stále zvětšující se břicho jsem zakrývala příliš velkými šaty. Rileymu jsem to řekla. Zprvu byl vyděšený, ale potom prohlásil, že se o mě a o dítě postará. Nastal další problém. Jak to říct otci. Řekli jsme si, že počkáme do porodu.,,Už zase něco jíš?!“ vyletěl na mě jednou otec. Zrovna jsem si připravovala jídlo(těhotné ženy strašně moc jí). Byla jsem v pátém měsíci a břicho jsem tajila jen tak tak.   ,,Mám prostě hlad“ odbyla jsem ho. Nepřestával se podezřívavě dívat, ale nechal to být.

Po devíti měsících těhotenství přišel porod.