7. kapitola

Přišlo mi to jako věčnost, když jsem ležela stočená v klubíčku vedle Kolova těla. V hlavě jsem měla prázdno a nedokázala jsem vytvořit žádnou souvislou myšlenku. Pocity se přebíjeli jeden přes druhého.

 Ucítila jsem dotek na rameni. Ohlédla jsem se, ale přes slzy jsem sotva rozeznala obrys postavy. Vzala mě do náruče a šeptala mi do ucha utěšující slova. Nejspíš Ayanna. ,,Kol ti neumře.“Zašeptala. Upřela jsem na ní uslzení oči. ,,Neumře?“zachroptěla jsem. Nemohla jsem pořádně mluvit, jak jsem dlouho mlčela.

,,Ne.“ Po tváři jí stekla slza a smutně se na Kola podívala. ,,Bude žít věčnost.“ Pohladila mě po tváři a setřela mi slzu. Pousmála se a nechala mě tam zmatenou sedět.

Přitáhla jsem si kolena a urovnala si zašpiněné šaty, abych neumrzla. Znovu jsem nepodlehla zoufalství a smutku, ale přemýšlel jsem, co tím Ayanna myslela. Na vlastní oči viděla Kola umírat, nemůže dál žít. Byla jsem zcela zabraná do myšlenek, že jsem si málem nevšimla, že se jedna s postav, ležící na zemi, pohnula. Klaus. Vyskočila jsem a zděšeně jsem na něj zírala.

Pomalu se zvedl a zahekal. Přitiskl si ruku na místo, kudy mu prošel meč. Zkoumal si odhalenou hruď a nenašel ani škrábanec. Poté se na mě podíval a v očích měl zmatek, ale i radost. Byl naživu.

,,No konečně,“ ozvalo se za námi. Esther rázně kráčela k nám a mírně se mračila. Cestou mě popadla za ruku a táhla mě ke Klausovi. Ze záhybu šatů vytáhla nůž a znovu mě řízla do zahojené paže. Tentokrát do zápěstí. Vytryskla spousta krve a třísnila jí šaty. ,,Au,“ zakňourala jsem a pokusila se jí ruku vytrhnout. Zamáčkla ránu prstem a přinutila mě tím nebránit se.

,,Napí se.“ Poručila Klausovi a nabízela mu moje zápěstí. Zakroutil hlavou na protest, ale Esther se nenechala jen tak odbýt. ,,Napí se jen trochu,“ radila mu,,jinak zemře a neposlouží tvým sourozencům.“ Při poslední větě kývla hlavou k ostatním postavám na zemi. Klaus znovu zaprotestoval, ale dělo se s ním něco zvláštního. Protestoval, ale přesto ho krev přímo hypnotizovala. Sledoval kapky krve stékající na zem a v očích měl touhu. Touhu se napít. Co to Esther svými kouzli, vytvořila. To není ten Klaus, kterého jsem znala.

,,Jestli se nenapiješ, zemřeš.“ Pohrozila znovu a popostrčila mě k němu blíž. Sledoval moje zápěstí a mračil se. Zjevně bojoval se svojí touhou. Podíval se mi do očí a neznatelně pohnul rty. Nemůžu. Naznačil. Sevřel mi ruku ve svých a přitiskl ústa na ránu. Ten pocit byl ohromující. Nebolelo to, bylo to dokonce i příjemné, ale pořád mě to trochu pobolívalo. Přitáhl si mě blíž a horečně sál a polykal mou krev. Dělalo se mi mdlo.  

,,Dost!“ křikla Esther a odtrhla ho ode mě.

Zapotácela jsem se. Společně s mou krví ze mě odcházel i život. Ayanna mě zachytila a posadila mě na zem. Za chvíli se probudili Rebeka a Elijah. Esther mě k nim dotáhla a probíhalo to stejně jako s Klausem. Jednomu po druhém nabídla mou krev a oba nedokázali odolat. Všichni tři, co ze mě pili, mi vzali dost krve, ale ne tolik abych ztratila vědomí.

Přišel na řadu Kol. Měla jsem radost, že je naživu, ale neměla jsem sílu promluvit. Pouze jsem se na něj pousmála a sama jsem mu nabídla svou krev. Už jsem věděla, že by zemřel, kdyby se nenapil.

,,Ne. To nemůžu.“ Odmítl a odvrátil pohled. Pokusila jsem se promluvit, ale nešlo to. Proto za mě promluvila Ayanna

,,Nelíbí se mi to o nic víc než tobě, takhle Alex využít, ale pokud se nenapiješ, zemřeš. Teď mluvím za ní:Musíš se napít. Ona tě miluje Kole. Nechce, abys zemřel. Už jednou si myslela, že umřeš a nechce si to protrpět ještě jednou a tentokrát doopravdy.“ Víc říkat nemusela. Kol ke mně přišel a vzal mi hlavu do dlaní.

,,Jsi si jistá?“ zeptal se. Kývla jsem na souhlas a zvedla k němu poraněné zápěstí. Krev už zaschla a Ayanna musel ránu znovu otevřít. Bolestivý proces, ale přesto jsem nějak dokázala neomdlít. Jemně vzal mojí ruku do dlaní a opatrně si jí přiložil k ústům. Po celou dobu co pil ze mě nespustil oči. Pro tentokrát nemusel Esther ani Ayanna zakročit, aby mě pustil. Hned, co se mi podlomila kolena mě Kol pustil a Ayanna mě zachytila.

Motala se mi hlava a před očima mi tancovali hvězdičky. Věděla jsem, že to nejspíš nepřežiju, ale kvůli Kolovi jsem byla ochotná to vydržet. Esther ke mně přivedla Finna-ani si nepamatuju, že by ho někdo zabil. Hrubě mě zvedla na nohy a Finn popadl mojí ruku. Pil déle než ostatní a byla jsem si jistá, že to Esther udělala naschvál.

Když mě vlekla k Mikaelovi, který se ještě neprobral, napadlo mě jak bych se mohla zachránit.

,,Nech mě naživu,“ zakňourala jsem.

,,Abys mohla nadále oblbovat mé syny? Nikdy! Zemřeš a pomůžeš tak k vzniku zcela nové rase.“ Čišela z ní taková nenávist až mi přeběhl mráz po zádech.

,,Řeknu to Mikaelovi,“ šeptla jsem.

,,Cože?“ Esther si mě otočila tváří k ní a zlobně na mě hleděla.

,,Řeknu mu, kdo je Klausův pravý otec.“ Zorničky se jí rozšířili a nevraživě mě propalovala pohledem. Několik minut mě takto propalovala a přemýšlela. Muselo jí být jasné, že když se to Mikael dozví, zabije jí. Pak mě hrubě postrčila k Mikaelovi, který se mezitím probral, a dala mu napít mojí krve. Sotva se napil, hned ho odstrčila a odvedla mě k Ayanně. Doslova mě hodila na zem.

,,Zabí jí.“ Poručila Ayanně. ,,Řekla si, že tě nemám zabíjet já ,“ ucedila směrem ke mně a odkráčela jinam.

,,Tak pojď. Znám kouzlo, které zastaví tvé srdce a za několik hodin ho znovu rozběhne.“ Pošeptala mi a odvedla mě ke kamenné desce.

,,Co to s nima udělala?“ Zeptala jsem se.

,,Upíry. Nejsou živí, ani mrtví. Jsou silnější než vlkodlaci, ale stále mají své slabosti.“ Vysvětlovala a připravovala se na kouzlo. ,,Vezmi si tento prsten.“ Podávala mi starobylý prsten s modrým kamenem a zdobený zlatem. ,,Je začarovaný.“ Mrkla na mě. Nasadila jsem si ho a toužebně se obrátila ke Kolovi. Stál vedle Rebeky a pozoroval mě. ,,Na to teď není čas.“ Řekla Ayanna, když si všimla, kam se dívám. Vzala mě do doprostřed pentagramu, kde okolo stále hořeli pochodně. Musela mě cestou podpírat, jinak bych tam nedošla. Mohla jsem mluvit, ale stále mi bylo mdlo. ,,Tady si stoupni.“ Ukázala Ayanna a otočila se ke mně čelem. Otočila jsem hlavu ke Kolovi a znovu mě začali pálit oči. Polkla jsem vzlyk a odhodlaně se otočila k Ayanně. Mrzelo mě, že se nemůžu s Kolem rozloučit, ale jinak to nešlo. Koutkem oka jsem zaznamenala pohyb. Pentagram měla stále jakousi neviditelnou stěnu, přes kterou se nedostal nikdo, kdo neměl svolení čarodějek. ,,Alex.“ Zavolal na mě Kol.

,,Začni prosím.“ Požádala jsem Ayannu. Přikývla. Dala mi ruce pár centimetrů nad prsa, kde jsem měla srdce a začala potichu odříkávat zaklínadlo. Když jsem pohlédla na Kola, už jsem se neubránil slzám. Zděšeně nás pozoroval a přešlapoval na kraji. Cítila jsem, jak mi srdce tluče v čím rychlejším rytmu. Slza mi skanula po tváři a poslední, co jsem viděla, byl Kol. Křičel na mě a plakal. Pak už byla jen tma.