Po té situaci s Esther jsem už do jejich domu nehodlala strčit ani malíček. Kol nechápal proč, ale já mu to nehodlala vysvětlovat. Stejně by mi nevěřil. Scházeli jsme se v lese a bavili se tím, že mě učil bojovat mečem. Jsem drobná, ale v rukou mám překvapivou sílu. Zatím jsem zvládala obranu, ale útočit mi nešlo. Nechával mě vyhrávat, ale někdy mi to šlo tak špatně, že nechat mě vyhrát by ani nešlo. Občas sebou bral i své bratry Elijaha a Henricka a bojovali jsme dva proti dvou. Nechávali mě bojovat s Henrickem, ale často to byla remíza. Dva týdny už uběhli od hrozby v jejich domě, ale já jsem pořád nechtěla k nim vkročit. ,,Kdy se konečně odhodláš nás znovu navštívit?“ zeptal se mě jednou Kol, když jsme zrovna nebojovali nebo nebyli zalezlí někde pod keřem.(J) ,,Nevím“ špitla jsem po pravdě. Sklopila jsem zamyšleně hlavu,,Víc se mi libí tady v lese, kde můžeme cvičit a …“ rozhodila jsem rukama,, různě se tady zabavit“. Zasmál se,,Nevymlouvej se“ pohrozil mi a chytil mě okolo pasu. Zasmála jsem se a společně jsem se svalili na zem. ,,Nech toho jsem lechtivá“ okřikla jsem ho naoko naštvaně. V očích mu zajiskřilo.,,Tak lechtivá jo?“ zeptal se škádlivě a začal mě lechtat. Křičela jsem a smála se zároveň. Převalovali jsem se v jehličí a za chvíli jsme vypadali jak dva stromečci. ,,Dost!Dost!“ smíchy jsem nemohla skoro ani mluvit. Když už mě konečně přestal lechtat, lapala jsem po dechu a pochechtávala se. Až pak jsem si uvědomila, že Kol na mě sedí a drží mi ruce. Sklonil se a jemně mě políbil. ,,Ehm..“ ozval se nad námi hlas,,Jestli chcete chvilku pro sebe tak byste si měli vybrat méně frekventovaný les“. Zvedli jsme se takovou rychlostí, že se mi zamotala hlava. ,,Rebeko“ vyjekla jsem,,Co ty tady děláš?“. Rebeka se ušklíbla,,Matka vzkazuje že máš jít domů Kole.“ ,,Nejsem malý“ odsekl naštvaně Kol ,,Vím, kdy a kam mám jít.“ ,,Klidně si tu lítej s Alex, ale matka nás chce vidět u večeře“ vyštěkla a hrdě odkráčela. ,,Co to s ní je?“ zeptala jsem se opatrně.,,Je nějaká nafučená“ vysvětlil její počínání,,Poslední dobou.“ Ohleduplně nezmínil, že je to kvůli mně, ale já to stejně pochopila. Musela jsem působit dost smutně,,Nenávidí tě“ obejmul mě,,Jen není zvyklá, že je ve středu pozornosti někdo jiný než ona“ políbil mě do vlasů. Přitulila jsem se k němu a zavřela oči. Takhle jsem nejvíc spokojená. ,,Už budu muset jít“ líbl mě na tvář ,,Dávej si dnes v noci pozor“ zašeptal ,,Je úplněk“ políbila jsem ho a ujistila, že si budu dávat pozor a pak už jen sledovala, jak mizí mezi stromy.
Večer jsem zavřela dveře na závoru a ujistila se, že matka nikam nepůjde. Slyšela jsem každý úplněk v lese divné vití. Asi nějaký vlk-pomyslela jsem si, když se objevili poprvé, ale později jsem poznala, že je to víc než jeden hlas a tudíš to musí být celá smečka.,,Jdu si lehnout“ oznámila jsem matce a rozloučila se s ní.
V noci mě probudilo vití. Ozývalo se nebezpečně blízko. Šla jsem do kuchyně za matkou. Chvíli jsme jen tak seděli a poslouchali a pak se stalo něco děsivého. Mezi hrůzu nahánějícím vitím jsem zaslechla křik. Lidský křik. Vyskočili jsme od stolu a pozorně jsme se zaposlouchali. Ano opravdu to byl člověk, kdo křičel. ,,Zřejmě dítě“ zašeptala matka. Polilo mě horko. Dítě? Dítě proti smečce vlků? To nemůže dopadnou dobře. ,,Běž si lehnout“ přikázala mi matka a otevírala závoru. ,,Co to děláš“ zděsila sem se ,,Nemůžeš tam jít. Něco se ti stane“ chňapla jsem jí za ruku bránila tak v otevření dveří. Strčila do mě a doslova mě odhodila na druhý konec místnosti. „Nech mě být“ okřikla mě. Otevřela dveře ,,Zavři za mnou závoru. Rozumíš!“ vyštěkla a prudce za sebou zabouchla dveře. Zprudka jsem dýchala a vzpamatovávala se. Nemohla jsem uvěřit, že tam matka opravdu šla. Zachránit dítě tam kde se nemohla zachránit ani ona sama. Vyjekla jsem a nadskočila. Bylo slyšet škrábání a psí funění. Skočila jsem ke dveřím a prudce zastrčila závoru. Nebála jsem se o sebe, ale o matku. Hlavou se mi honilo tisíce otázek. Přežije to? Kdo byl ten dětský křik? Zavřela jsem oči a uklidnila se. Celou noc až do svítání bylo slyšet vití a párkrát i lidský křik. Když se všechno konečně utišilo, vyčerpáním jsem usnula.
Žádné komentáře:
Okomentovat