21. kapitola

Probudila jsem se do světla svíčky. Ležela jsem na měkké posteli v malé místnosti a zírala do stropu. Posadila jsem se a zanaříkala. Hlava se mi točila a kolem krku jsem měla tlustou vrstvu obvazů. Vedle postele stála židle, na které byl postavený hrnek s vodou. Vyprázdnila jsem ho najednou a zatoužila po další. V puse jsem měla sucho a v hlavě mi dunělo. Nemohla jsem zformovat jedinou souvislou myšlenku. Chvíli jsem jen tak seděla a zhluboka dýchala. Pomalu se mi začali vracet vzpomínky. Já s Kolem na procházce, Mikael, Kol ležící zraněný na zemi, bolest. Poslední, co jsem si pamatovala, byl divný pocit v žaludku, vlnu tepla skrz mne a pak to, že jsem ležela na zemi. Divné. Našel nás snad jeden z Kolových sourozenců a zachránil mě? Nevšimla jsem si, že by tam někdo přiběhl.

Odvážila jsem se postavit na nohy a popojít ke dveřím. Určitě nejsem ve srubu s upíry. Vypadá to tu skoro, jako kdybych byla ve vesnici. Uchopila jsem kliku a chtěla dveře otevřít, ale někdo mě předběhl. Dveře se otevřely a v nich stála Ayanna.

„Zlato“ vytřeštila oči, rychle položila košík na židli a jemně mě zatlačila zpátky do postele. „Neměla bych chodit. Ztratila si spoustu krve a vynaložila hodně energie. To kouzlo tě mohlo zabít“ poslušně jsem si lehla a nechala jí, aby mi začala odvazovat obvazy na krku.

„Kouzlo? Jaké kouzlo?“ zamračila jsem se a pokusila si znovu vybavit, co se stalo.

„Kdo mě zachránil? V jednu chvíli mě Mikael držel a pak najednou ne. Někdo ho musel odstrčit“ uvažovala jsem nahlas. Ayanna měla v očích podivný výraz. „Co se stalo?“ naléhala jsem na ní.

„Ty sama, děvče“ pousmála se a mračila se čím dál víc. „Teď vydrž, bude to bolet“ varovala mě a odstranila poslední vrstvu obvazů. Zatahala za přilepené konce a já bolestí zasténala. Musela mi strhnout několik strupů. „Nevypadá to pěkně“ povzdechla si a podala mi do ruky pohár s neznámou tekutinou. „Tohle ti pomůže“ pobídla mě.

„Já? Jak bych já mohla přemoci upíra?“ zeptala jsem se a odmítala se napít, dokud mi neodpoví.

„Věděla jsem, že jim nebudeš věřit“ povzdechla si Ayanna.

„Komu?“ zamračila jsem se nechápavě.

„Tvému covenu“ pousmála se nejistě. „Řekli mi, že je čas ti odhalit pravdu, ale já jim říkala, že na to, abys jim uvěřila, jsi příliš tvrdohlavá“ pohladila mě po tváři. „A teď se napij. Nepovím ti víc, dokud se nevyléčíš.“

Povzdechla jsem si a přikývla. Lokla jsem si červené tekutiny a málem jí vyprskla zpátky. „To je krev!“ vykřikla jsem nevěřícně, jakmile jsem polkla.

„Kol mi dal svojí krev, abych tě uzdravila, až se probudíš. Byl celý zoufalý s toho, že ti jí nemůže dát, dokud jsi v bezvědomí, takže mi tě svěřil do péče. Jinak bys nepřežila.“ Jakmile jsem zjistila, že je Kolova trochu jsem se uklidnila. I tak se mi nelíbilo, že piju upíří krev. Druhým lokem jsem dopila pohár a zašklebila se. Nechutnala zrovna výtečně.

Cítila jsem, jak se mi kůže na krku zaceluje. Zaschlá krev odpadla a zůstala jen hladká kůže bez poskvrnky. Dotkla jsem se krku a zalapala po dechu. Už jednou mě vyléčili krví, ale tohle jsem neviděla, jelikož jsem byla v bezvědomí.

„Takový účinek má upíří krev na lidské tělo. Uzdraví každý škrábanec, ale také dokáže způsobyt spoustu problémů“ Ayanna zmuchlala zakrvácené obvazy a hodila je do ohně.

„Jakých problémů?“ zeptala jsem se starostlivě.

„Pokud upír dá člověku napít své krve a ten člověk do čtyřiadvaceti hodin zemře, promění se v upíra. Nebude tak silný jako upír vytvořený kouzlem, ale pořád to bude upír“ vysvětlovala s vážným pohledem. To pro mě byla nová informace. Zařekla jsem si, že to nikdy nepovím ani jednomu z Mikaelsonů. Ještě by je mohlo napadnout mě proměnit. Nechtěla jsem být jako oni. Potýkat se se závislostí na krvi.

„Tak a teď mi prosím pověz, jak jsem to udělala“ pobídla jsem jí a posadila se na posteli se zkříženýma nohama.

Ayanna si povzdechla a posadila se vedle mě. „Když ji byla malé dítě, sotva několik dní na světě. Onemocněla jsi. Do dvou dnů bys zemřela. Tvá matka se s tím, ale nehodlala smířit. Tolikrát se pokoušeli s tvým otcem o dítě a ty jsi byla jediná, která se narodila živá a zdravá. Tvůj otec byl vzteky bez sebe a šel se opít do vesnice. Tvá matka byla čarodějka. Tu noc provedla kouzlo, které tě zachránilo a jí kompletně odřízlo od magie. Čarodějky byli naštvané, že porušila zákony přírody, které říkali, že musíš zemřít. Sebrali jí magii, ale to jí nevadilo. Měla tebe a živou. Vychovala tě jako obyčejnou dívku a myslela si, že i pro tebe je magie zakázaná. Ale jak jsme se přesvědčili včera - a tvůj coven to ví dávno – ty magii máš, děvče.“ Stiskla mi ruku a usmála se. Nevědomky jsem zadržovala dech a s plnou hlavou myšlenek zírala na Ayannu.

„Takže je to pravda. Jsem čarodějka“ zmohla jsem se konečně na slovo.

„Ano“ přikývla žena přede mnou. „A podle toho, co jsem viděla, jsi velmi mocná. Aktivovala jsi magii dřímající v tobě, tvoje síla teď bude jen růst.“ Říkala mi to, jako kdyby to bylo něco úžasného.

„Ne“ zanaříkala jsem a složila hlavu do dlaní. Ayanna na mě šokovaně zírala, když jsem vzhlédla. „Nikdo to nesmí vědět“ uchopila jsem Ayannu za ruku a naléhavě s ní skoro třásla. „Jestli se to Niklaus dozví, tak budu mít velký problém. Větší, než teď.“ Ayanna urychleně přikyvovala a vyplašeně na mě zírala, co mě to popadlo.

„Musím za Kolem. Viděl, co se stalo“ postavila jsem se na nohy a mířila ke dveřím. „Co se stalo s Mikaelem?“ otočila jsem se.

„Nevím, zlomila jsi mu vaz. Pravděpodobně je už vzhůru a plánuje, jak tě zabít. Nesmíš se tam vracet“ Ayanna vstala a naléhavě se mi dívala do očí.

Několik vteřin jsem nerozhodně stála ve dveřích a přemýšlela. Zůstat u Ayanny v bezpečí byla lákavá nabídka a pravděpodobně by nedovolila nikomu mě odvést. Sklopila jsem oči a rozhodla se. „Je mi to líto, Ayanno. Nemůžu“ vysmekla jsem se z jejího sevření a vyrazila ze dveří. Vyběhla jsem do lesa a slyšela, jak za mnou Ayanna volá. Neotočila jsem se. Ayanna, ale nevěděla, že neběžím za Kolem. Běžela jsem k NIM. Ke svému covenu.

Cestu jsem našla lehce. Prodrala jsem se roštím a vstoupila na mýtinu.

„Sestro“ oslovil mě s úsměvem šedivý muž. Tentokrát byl naštěstí oblečený. Seděl s dalšími třemi u ohně a bavili se. Nikdo jiný nebyl v dohledu. Ta spousta vlků při mé minulé návštěvě byl pravděpodobně přivítající ceremoniál.

„Vrátila ses“ k mému překvapení mě rychle objal a políbil na tvář. „Předpokládám, že ta ohromná vlna Sil byla tvoje. Aktivovala ses.“ Nepřestával se usmívat.

Beze slova jsem přikývla. „Chci se naučit čarovat. Chci se naučit ovládat své Síly“ do svých slov jsem vložila všechnu svou naléhavost.

„Přesně na to jsme čekali. Přisedni si k nám. Mé jméno je Ansel a jsem něco jako vůdce tohoto covenu“ představil se muž a vedl mě k ohni.

Je načase přestat bezmocně stát v povzdálí a sledovat upíry. Elijah chce čarodějku. Tak já mu jednu dám.