S Kolem jsme
zašli do místní “hospůdky“ a nejedli se. No..spíš jen já. Upíři nepotřebují
k životu jídlo. Můžou ho jíst, ale nic jim to nedá a podle Kola chutná
strašně. Místnost byla malá a stoly stáli namačkané vedle sebe. Nebyl tam
dostatek soukromí, takže jsme oba mlčeli, jen jsme občas prohodili pár
zdvořilostí, aby mezi námi nebylo takové ticho.
Při jídle jsem
měla dostatek času se zamyslet nad Niklausem. Proč mě tak fyzicky přitahuje?
Copak mi toho neprovedl už dost? A mám přese Kola.. Ale Nik tě přitahuje proto, že on je ten zlý. Zlí muži jsou sexy.
Odpověděl mi malý dotěrný hlásek v hlavě. Kol je na mě hodný, miluju ho a
on mě, nikdy by mi neublížil, nikdy se mě nepokusil zabít.. Vyjmenovávala jsem
si všechny klady vztahu s Kolem. Co to tady sakra dělám. Musela jsem se
sprdnout v duchu. Nesmím už na Niklause ani pomyslet! Přikázala jsem si.
Kol mě zamyšleně sledoval a ani na okamžik ze mě nespustil oči. V zírání
na někoho jiného jsou upíři mistři. Dokážou tak znervóznit.. ,,Co je?“
nevydržela jsem to a zeptala se.
,,Nic. Jen se na
tebe nemůžu přestat dívat. Tak dlouho jsem tě neviděl..“ usmál se.
Začervenala jsem
se a usmála se na něj. Dojedla jsem poslední zbyteček chleba a připravila se
k odchodu.
,,Alex!“ vykřikl
někdo těsně za mnou. Nadskočila jsem a málem porazila židli.
,,Tome!“ řekla
jsem, když jsem poznala ten hlas a zavanul ke mně zápach smaženého jídla.
Otočila jsem se k vypasenému majiteli lokálu a věnovala mu kyselý úsměv.
,,Dlouho jsem tě
tu neviděl. Někdo dokonce říkal, že jsi utekla z města. Udělalas dobře.
To, co se tu dělo, bylo strašné. Taková spousta mrtvých“ naklonil se ke mně
blíž a já jsem měla co dělat, abych se nepozvracela. ,,Všichni dělají jako by
se nic nestalo. Nic si nematují, nic neviděli, neslyšeli. Já jsem, ale objevil
kouzelnou rostlinu. Zabrání těm zrůdám nás ovládat.“ Nakláněl se ke mně a
šeptal mi do ucha, tak hlasitě, že to Kol musel slyšet, aniž by potřeboval
super sluch. Kol mě popadl za ruku a odtáhl od Toma. Dřív býval milý a
přátelský. Teď se choval jako blázen. Navíc zapáchal víc než předtím. Teď jako
kdyby se nemyl už alespoň dva týdny.
,,Pojď Alex. Ten
se z nás doslova zbláznil“ postrčil mě Kol ke dveřím. Do mysli se mi
vracela Tomova slova. Spousta mrtvých,
spousta mrtvých.. Bušilo mi to v hlavě a přemýšlel jsem, kolik jich
asi zabil Kol. A Elijah! Elijah, který byl vždycky tak hodný, morální, klidný..
Nedokázala jsem si zrovna jeho představit, jak vraždí lidi. A Kol? Milující,
hodný a roztomilý kluk, ale ne vrah.
Ani jsem si
neuvědomila, že jsme už v půlce cesty zpátky za Niklausem a ostatníma. Zastavila
jsem se a Kol mě málem minul.
,,Co je?“ zeptal
se udiveně.
,,Nechci jít už do
toho vězení“ fňukla jsem. ,,Nemůžeme zůstat ještě chvíli tady venku? Jen si jít
projít a popovídat si bez obecenstva?“ prosebný pohled na něj platil.
,,Ty tvoje štěněčí
oči na mě vždycky zaberou“ zasmál se a políbil mě. Nechala jsem se obejmout a
nevycházela s údivu, jak mnou jedno obejmutí zacloumá. Nohy jak
z rosolu, motýlci v břiše a v hlavě prázdno. To mi jen dokázalo,
že Kola pořád miluju. O něco veseleji jsem se mu stulila do náruče a hlavu si
položila na jeho rameno. ,,Ani nevíš, jak moc jsem si přál tě takhle držet a už
nikdy nepustit. Navždy “ zašeptal.
,,Tak proč to
neuděláš?“ zeptala jsem se.
,,Co tím myslíš?“
jemně mě od sebe odstrčil a podíval se mi do očí.
,,Můžeme spolu být
navždy“ šeptla sem.
Nechápavý výraz
vystřídal zděšený a odmítavý. ,,Ne Alex. To bych ti nikdy neudělal. Ani nevím
jak“ zaprotestoval.
,,Ale já ano.
Ayanna mi toho hodně prozradila. Vím, jak udělat z člověka upíra, aniž
bychom potřebovali čarodějku.“ Opravdu jsem to věděla. Ayanna si nebyla jistá,
jestli by to fungovalo, ale já tomu věřím.
,,Ne“ odvrátil se
ode mě a poodstoupil. ,,To neudělám. Neuvrhnu na tebe tohle prokletí.“
,,Ale já s tebou chci
strávit věčnost. Ty budeš žít navždy. Roky, století, a ani o sekundu
nezestárneš“ přitáhla jsem si jeho obličej do dlaní, a přinutila ho, se mi
dívat do očí. ,,Až já budu stará a nemohoucí, ty budeš pořád takový jako právě
teď. Nebudeme spolu navždy, ale jeden lidský život. Můj život. Já zemřu.“
Pustila jsem ho a poodešla o kousek dál. Nabídla jsem mu téma k zamyšlení.
Prakticky jsem mu položila otázku ,,Chceš se mnou strávit věčnost? Nebo mě
prostě necháš zemřít?“
Žádné komentáře:
Okomentovat