Vystoupila jsem z povozu
a rozhlédla se po tom tak známém místě. Bylo tu znát několik změn.
Z bílého dubu teď na návsi zbyla jen hromádka prachu a jemný zápach kouře.
I obyvatelé byli jiní. Jaksi strnulí.
,,Následky
ovlivnění a ztráty blízkých.“ Vysvětlila Ayanna,,Časem to pomine a
předpokládám, že i upíři se zdokonalí v ovlivňování.
Ohromeně jsem
pozorovala hrstku lidí, kteří přežili, jak se strnule pohybují.
,,Napáchali hodně
škody,“ povzdechla jsem si.
,,A ty teď máš
šanci to napravit. Obávám se, že pokud to nevyjde, zemřeš a oni… oni ukončí
příliš mnoho životů,“ Oznámila mi.
,,Ale jak? Jak mám
všechno a všechny napravit?“ zeptala jsem se zoufale.
,,Neříkej, že zase
láska,“ upozornila jsem jí. Z jejího mlčení jsem poznala, že to bude zase
ono. Tohle můžu využít jedině u Kola, ale u ostatních těžko.
,,Ty už něco
vymyslíš.“ Mrkla na mě Ayanna.
,,A co Esther?“
Tato otázka mi ležela v hlavě hodně dlouho.
,,Neboj. Ta tě
nijak ohrozit nemůže.“
,,Nezabila si jí,
že ne?“ Tak trochu jsem doufala, že řekne ano. Nechci být nějak krutá, nebo tak
něco, ale při tom, co mi udělal, na to mám právo.
,,Ne, ale řekněme,
že na nějaký čas nebude moc nikoho začarovat.“ Ujistila mě a nechala mě tam
stát samotnou. No prima. Teď co dál? Pečlivě jsem si promyslela a rozhodla se
nejprve najít Kola. Potřebovala ho vidět. Vypadá to, že Ayanna zapracovala na
kouzlu. Byla jsem šťastná, že ho uvidím, ale i jsem se toho bála. Co když jsem
ho úplně ztratila?! Co když propadl do života, kde bude bezmezně vraždit lidi?!
Zahnala jsem dotěrné negativní myšlenky a přemýšlela, kde by mohl být. Zkusím
to nejprve na místě, kde jsme se scházeli. Často jsme tam spolu trávili hodně
času. Samou nedočkavostí jsem se rozběhla do lesa. Běžela jsem okolo jejich
domu, prudce jsem zahnula za strom a do někoho vrazila. Odmrštilo mě to zpátky
a nebýt toho, že mě něčí silné paže zachytili, určitě bych spadla.
,,Uch…promiňte.
Nečekala jsem, že tady někdo bude stát.“ Omlouvala jsem se spěšně.
,,Alex?“ oslovil
mě najednou.
Vzhlédla jsem a
spatřila Elijah. Uskočila jsem z jeho dosahu a málem jsme znovu upadla.
Najednou stál těsně u mě a držel mě za ruku. ,,Ty jsi, jako my?“ zeptal se
zděšeně?
,,Ne. Já jsem
pořád člověk.“ Odpověděla jsem a snažila jsem se mu vytrhnout. Bála jsem se, že
mě kousne a tím pádem i zabije.
,,Ou..omlouvám
se.“ Pustil mě a trochu ode mne odstoupil. ,,Co tady děláš? Chci říct, jak to,
že tu vůbec jsi? Viděl jsem tě umírat.“ V očích jsme mu poznala, že nemá
žádný problém s tím, že jsem člověk. Ovládal se dobře.
,,Ayanna mě
zachránila. Jen mi tehdy na chvíli zastavila srdce. Kde je Kol?“ zeptala jsem
se rovnou a mnula si ruku, za kterou mě předtím držel. Neuvědomoval si jakou má
sílu.
,,To nevím.
Nejspíš někde v lese. Od té doby co jsi “umřela“ tam tráví hodně času. Do
vesnice chodí jen, když má hlad.“
No super. Do
vesnice chodí jen vraždit lidi. Nemohl to říct lépe. Obešla jsem ho a chtěla
běžet dál, když zase udělal to, co jsem jako člověk na upírech nemela ráda.
Zčistajasna se přede mnou zjevil a já do něj málem znovu narazila.
,,Dávej si prosím
pozor. Neovládá se tak dobře jako já. Lépe než Klaus s Rebekou, ale přesto
se měj na pozoru. Pokud si nechceš zopakovat umírání.“ Upozornil mě a najednou
tam nestál. Umí se pohybovat opravdu rychle. Vzala jsem si Elijahovo varování
k srdci a pro jistotu se ozbrojila ostrým klackem. Zabít ho to nemůže, ale
předpokládala jsem, že zranit ho to může. Schovala jsem klacek pod sukni a
doufala, že jí nebudu potřebovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat