13. kapitola

Když jsme se s Kolem dokázali ovládat a jeden druhého radostí neumačkat v objetí-v jeho případě by to mohlo být doslovně-jen tak jsme leželi v listí, vyprávěli si, co jsme zažili a užívali si blízkost toho druhého. O tom, že jsem matkou dítěte, které je teď neznámo kde jsem se mu nezmiňovala. Bála jsem se, že by se mohl naštvat. Od mé “smrti“ se toho událo docela dost. Něco mi řekla Ayanna, ale Kol mi řekl i detaily. Esther zmizela neznámo kam a Niklaus s Mikaelem tvrdili, že to kouzlo ji vyčerpalo a tak potřebuje hodně odpočívat. Od té doby jí už nikdo neviděl.

,,Nevěřím jim to. Bojím se, že se jí něco stalo.“ I přesto, co jim udělala, jí měl pořád rád. Chápu ho. I když mi Ethan(můj otec) vzal dítě, ho mám ráda. Musela jsem přiznat, že Esther je tu potřeba. Dokázala by udržet své děti v klidu. ,,Rebeka je jako proměněná. Zabíjení si užívá. Dřív se ani nedokázala dívat, jak zabíjím králíka, a teď….viděl jsem, jak rozcupovala na kousíčky dva statný muže. Pak je zapálila a koukala se, jak se pomalu mění na prach. Netvrdím ti tady, že jsem někdy nějakého člověka nezabil a nevysál, ale já si to neužívám. Dělám to jen kvůli tomu, že bych zemřel, kdybych nepil krev.“

Poslouchala jsem ho. Věděla jsem, že se prostě potřebuje někomu vypovídat. Někomu to říct. Dostat to ze sebe. Dozvěděla jsem se toho spoustu o tom, jaké je to být upírem.

,,To je krásný prsten. Co je to za kámen?“ Všimla jsem si velkého prstenu s modrým kamenem.

,,Ten kámen se jmenuje Lapis lazuli(známí také jako lazurit .pozn.aut.) Ochrání mě před sluncem. Kdybych ho neměl, tak shořím.“ Poučoval mě a chystal se názorně předvést. Zarazila jsem ho a vzala ho za ruku.

,,Nesundavej si ho. Mně stačí jen ta hrozivá představa. Nikdy si ho nesundavej! A to nebyla prosba.“ Přikázala jsem mu a vážně se na něj podívala.

Šibalsky se na mě usmál a upíří rychlostí mě zvedl na nohy a přimáčkl ke stromu. ,,Ty chceš něco přikazovat upírovy, který je stokrát tak silnější a rychlejší než ty?“ zeptal se s úsměvem.   

,,Jo“ odpoveděla jsem se smíchem. Přiblížila jsem se k němu, jako bych ho chtěla políbit a pak jsem ho překvapila tím, že jsem se mu vytrhla a popoběhla kousek dál. ,,Ty, že jsi rychlejší?“ Křikla jsem na něj vesele.

Nevěřícně zavrtěl hlavou a zasmál se. ,,Ty jsi mě, ale rozptylovala.“ Zasmála jsem se a popoběhla ještě dál. Najednou stál přede mnou a v očích mu hráli veselé jiskřičky. Se slovy,,Mám tě a už tě nikdy nepustím,“ mě objal a políbil. Neubránila jsem se tichému zahihňání. Odtáhl se a pevně mě objal. ,,Jsem tak rád, že jsme zase spolu. Miluju tě Alex.“

,,Já tebe taky.“ Myslela jsem to zcela upřímně. Ještě nikdy jsem k nikomu necítila takovou lásku. Jen tak jsme tam stáli a objímali se. Nevím jak dlouho jsme tam stáli, ale nakonec jsme se museli pustit, protože se začalo stmívat. ,,Měla bych jít domů. Nebo do mého bývalého domova.“ Kol se zarazil a najednou se díval, jako by něčeho litoval.

,,Asi bych ti měl něco říct“ začal pomalu.

,,Co se stalo?“ pustila jsem jeho ruku, kterou jsem do té doby svírala a odstoupila od něho.

,,Poté, co jsi “zemřela“ jsem šel k tvému domu a našel ho...“ zarazil se a tvářil se smutně.,,Když jsem tam přišel tak z něj už zbyla jen hromádka popela. Je mi to strašně líto. Nevím, kdo to zapálil, ale přísahám, že kdybych věděl, kdo to udělal, tak si to šeredně odskáče.“

,,To je v pořádku.“ Ujistila jsem ho. Byla jsem šokovaná. Někdo podpálil můj domov, veškeré moje vzpomínky na normální život. Na mojí matku. ,,To nevadí. Stejně by mi to tam připomínalo matku.“

Starostlivě se na mě díval a pak zalovil v kapse kalhot. Vyndal nějaký malý předmět zabalený v látce a podával mi ho. ,,V popelu jsem našel tohle. Bylo to úplně nedotknuté. To jediné plamen nezničil. Nemohl jsem se toho dotknout, protože mě to popálilo, tak jsem to zabalil do kusu látky.“ Vzala jsem si od něj balíček a opatrně ho rozbalila. Byl to matky náhrdelník ve tvaru malého slunce. Nosila ho pořád u sebe a říkala mi, že jí chrání před démony. Myslela tím upíry? Kol vzal opatrně do rukou řetízek, na kterém byl přívěsek,,Zapnu ti ho.“ Otočila jsem se k němu zády a odhrnula z krku vlasy. Zapnul ho a pustil. Řetízek byl dlouhý, takže mi okamžitě zajel až do výstřihu.

Kol mě políbil na krk a krátce objal.

Najednou se zpovzdálí ozval praskot větví. Někdo tam je. Zpoza stromu vyšla Rebeka a za ní Niklaus. ,,Podívejme, kdo se nám to vrátil z mrtvých.“ Rebeka na mě zírala beze špetky lidskosti. V jejích očích nebyl ani malý kousek té staré hodné a křehké dívky. Teď přede mnou stála ta nová a nemilosrdná Rebeka. I Niklaus se změnil. V jeho očích byla jen nenávist. Kde se to v něm bere. Podivila jsem se.

Kol mě schoval za sebe. ,,Nechte jí být. Nic vám neudělala.“ Nik se zasmál. Při tom zvuku mi tuhla krev v žilách. Byl ten zvuk, který slyšíte těsně před tím, než zemřete krutou a násilnou smrtí.

,,To díky její krvi jsme teď takový, jaký jsme. Jsem si jistý, že když to byla její krev, co nás proměnila v tohle, tak její krev bude mít na nás i jiné ještě lepší následky. A když ne, tak doufám, že bude chutnat stejně dobře, jak vypadá.“ Musím říct, že mi lichotí, že si myslí, že jsem hezká, ale v tomhle případě je to i hrůzu nahánějící fakt.

Bez sebemenšího varování se Rebeka vrhnula na Kola. Ubránil se, ale zaměstnalo ho to na tolik, že Niklaus měl volnou cestu. Upíří rychlostí se přemístil těsně předemně. Zle se ušklíbl a pohladil mě po tváři. ,,Já jsem tě miloval Alex, ale ty jsi dala své srdce jinému. Mému bratrovy.“ Poslední slovo zavrčel.

,,Já jsem neměla nejmenší tušení, co ke mně cítíš.“ Vykrucovala jsem se s okamžiku, kdy se naštve a kousne mě.

,,V každém okamžiku, kdy jsem byl v tvé přítomnosti, jsem s tebe nemohl spustit oči, neustále jsem na tebe musel myslet. Dával jsem ti to najevo, jak nejvíc to šlo. Ale ty jsi byla zaslepená láskou k němu.“ Ukázal na místo, kde se Kol pral s Rebekou. ,,Zraňovalo mě to. Každý tvůj zamilovaný pohled, který jsi měla kdykoliv ses na něj podívala, mi zabodával víc a víc střepů do srdce. Když jsem se stal upírem, litoval jsem toho, že jsem ti nestihl říct, co k tobě cítím. Byla jsi tak obětavá dát za nás všechny svůj život. Když jsem, ale uviděl Kola, ten jeho zoufalí pohled a křik, když tě Ayanna zabila. Pochopil jsem, kvůli komu jsi byla odhodlaná zemřít. Teď je na čase oplatit ti, to jak jsi mě zraňovala.“ Těchto slov jsem se obávala. Znamenali, že se můj konec blíží. Pak mě něco napadlo.

,,To jsi opravdu ochotný zničit svého bratra? Jen si vzpomeň, co s ním udělalo, když jste si mysleli, že jsem mrtvá.“ Zarazil se a pohlédl na Kola. ,,Vím, jak to bolí, když někdo neopětuje tvé city, ale přej lásku alespoň svému bratrovy. Vždy se najde někdo, kdo si tvou lásku zaslouží víc než já a bude ti jí opětovat.“ Zoufalý pokus, jak mu zabránit mě zabít, ale něco jsem zkusit musela.

,,Zavři oči“ přikázal mi. Vymlouvaní nevyšlo. Zavřela jsem oči a čekala, až ucítím jeho rty na mém krku a pak jen jak mi z těla uniká krev. Na krku už jsem cítila jeho dech. Nadechla jsem se a byla jsem odhodlaná nevykřiknout. Tiše se zasmál a namísto kousnutí mě políbil. Jeho rty se lehce přitiskly na ty mé. Dlouze a vášnivě mě líbal. Neucukla jsem. Oproti tomu jsem mu polibky opětovala. Co to do mě vjelo-vynadala jsem si v hlavě. Odtáhl se a, když jsem otevřela oči, stála jsem tam sama.