18. kapitola

[Z pohledu Kola]

„Nebudeme spolu navždy, ale jeden lidský život. Můj život. Já zemřu.“ V očích měla podivný lesk, jaký u ní nikdy neviděl. Vzdor, touha,.. V jejích slovech byla víc pravdy, než si chtěl přiznat. Věděl, že jednoho dne mě o to požádá, ale nečekal to zrovna teď. Niklaus by ho zabil, kdyby jí proměnil. Její krev by ztratila tu moc léčit upíry před vlkodlačím kousnutím. Nejen, že by zabil Kola, ale i Alex. Byla by mu k ničemu. Musel se nějak rozhodnout. Jinak Alex ztratí.

Následoval jí a ani si neuvědomil, kam jdou, dokud nebyl na místě. Už dřív to místo navštěvovali. Ne tak často, protože bylo poměrně daleko. Ocitli se u překrásného vodopádu. Byl les a pak najednou skála a vodopád. Jen tak kdesi v lese. Tohle místo bylo kouzelné.

Alex zaklonila hlavu a hledala malou cestičku, která vedla nahoru na vodopád. ,,Pojď sem. Dostanu tě tam mnohem rychleji“ přivinul jsem si jí do náruče. ,,Pevně se mě drž“ poradil jsem jí. Chytla se mě okolo pasu a nedůvěřivě se zamračila. ,,Neboj“ šeptl jsem. ,,Nepustím Tě.“ Chtěl jsem jí jakýmkoliv způsobem přimět, myslet na něco jiného. Odrazil jsem se a v mžiku jsme stáli nahoře.

Alex se užasle zasmála. ,,To je neuvěřitelný. Jak to děláš?“ tvářila se šťastně a vesele. Moc jí to slušelo. Zapadající slunce jí ve vlasech tvořilo zlaté odlesky, vítr jí je jemně čechral. Vypadala naprosto neodolatelně. Asi jsem se podruhé zamiloval. Pousmál jsem se a téměř jsem zapomněl jí odpovědět.

,,To je upíří tajemství“ mrkl jsem na ní. Znovu se zasmála zvonivým smíchem. Kdyby tak věděla, že jedině ona dokáže zahřát jeho mrtvé srdce.

Společně si sedli na kámen a sledovali západ slunce. Vodopád šuměl a ptáci v lese vesele prozpěvovali. Dokonale romantické prostředí. Alex se o něj opřela a spokojeně se usmívala. Vidět jí šťastnou alespoň na jediný okamžik, to bylo to, co si přál.

[Niklaus]

Seděli tam na skále. Pozorovali slunce. Šeptali si tajemství, usmívali se a líbali. Nikdy neviděl Kola tak šťastného. Ani jako malého, kdy dostal svůj první meč a naučil se s ním zacházet. Opravdu jí miloval. Ale milovala ona jeho? Pozorně se jí podíval do tváře a poslouchal zvuk její srdce. Prozradilo mu to, že ho milovala, ale přesto tam viděl jisté pochybnosti. Spokojeně se usmál.

V srdci cítil bolestné bodnutí, když je tam spolu viděl se smát. A Alex vypadla šťastná, jako v posledních několika dnech nebyla. Kdesi hluboko cítil, že tato dívka dokáže rozdmýchat touhu a lásku v každém muži. Dokonce u upíra. On sám v její přítomnosti pociťoval cosi, co ve svém srdci necítil již dlouho. Vlastně necítil vůbec nic. Ale když jí viděl, jak se zářícími vlasy rozechvělé vánkem, stojí na té skále, jeho srdce zaplavil příval náklonnosti, touhy a lásky. Musí jí dát najevo, co cítí, nebo v něm uvidí jen bezcitného tyrana neschopného soucitu a lásky.

Musí se vrátit než si ho Kol všimne. Niklaus se otočil a vydal se zpátky do vesnice. Naposledy se otočil, aby spatřil dvě siluety choulící se vysoko na skále.

[Alex & Kol]

Slunce již tvořilo jen jemný narůžovělý nádech za obzorem. Alex si odhrnula vlasy a odhalila bělostné hrdlo bez jediné známky poranění. Opřel si bradu o její rameno a společně mlčky sledovali obzor. Kol zřetelně slyšel, jak Alex buší srdce. Hlavní tepna na jejím krku, jen pár centimetrů od jeho zubů, ho lákala k nasycení. Nesmí to udělat. Zadržel dech a snažil se myslet na něco jiného. Nepomáhalo to. Měl se předtím nakrmit. Věděl, že by toho člověka zabil, ale nebyl by v pokušení zakousnout se do Alexina hrdla a vysát jí do poslední kapky. Málem to nevydržel a raději vstal a popošel o kousek dál. ,,Co se děje?“ zeptala se poplašeně Alex.

,,To nic. Jen…“ nevěděl jak jí to vysvětlit. Uvědomil si, že má vysunuté špičáky a silou vůle je přinutil se zatáhnout.

,,Kdy naposledy jsi měl krev?“zeptala se klidně. Vůbec se ho nebála, to poznal na tlukotu jejího srdce. Touha ublížit jí ustála, ale pro jistotu si držel odstup. ,,Kole? Vím, že není lehké se ovládat, ale chci ti s tím pomoct“ zašeptala a přistoupila k němu blíž. Už neměl kam ustoupit, pokud nechtěl skočit ze skály. Nezabilo by ho to, ale Alex by to vyděsilo.

,,Alex. Nepřibližuj se. Nechci ti ublížit. Lepší bude, když si teďka půjdu sehnat jídlo a ty na mě počkáš s ostatníma“ navrhnul jsem skoro škemravě.

,,Jednou se to naučit musíš“ stála si za svým neoblomně. Nadechla se jako by se na něco připravovala. ,,Chci, aby ses napil ze mě.“ Tím ho naprosto šokovala. Jak mu může věřit natolik, že mu do rukou vloží svůj život.

,,Alex…můžu tě zabít. Ztratím kontrolu, a to se mi stává pokaždé, a zabil bych tě. To nechci Alex“ snažil jsem se jí to vymluvit.

,,Vezmeš si jen tolik, kolik ti bude stačit. Pokud ucítíš, že ztrácíš kontrolu, tak toho necháš. Alespoň to zkus prosím“ zaprosila.

,,Dobře. Ale jen opravdu trošku“ přikývl nakonec, i když věděl, že to nedopadne dobře.    

Souhlasila a odhodila si vlasy s krku. Naklonila hlavu a nabídla mu své hrdlo. Soustředil se, jak nevíc to šlo a naklonil se k ní. Ani si neuvědomil, že se k ní přemístil upíří rychlostí. V duchu si opakoval ,,To je Alex. Miluješ jí, chráníš jí, znamená pro tebe všechno.“ Opakoval si to pořád dokola a dokola, a doufal, že mu to pomůže. Alex zhluboka dýchala, a cítil i jakousi touhu po tom, aby to konečně udělal. Odhalil špičáky, a co nejméně bolestivě se jí zakousl do hrdla. Bezbolestně to nešlo, ale stávalo se, že své oběti rozerval hrdlo na krvavou kaši. Ústa se mu okamžitě zaplnila lahodnou tekutinou a sytila jeho vyprahlé hrdlo. V duchu si neustále opakoval tu větu a malými doušky pil. Když Alex zavrávorala, okamžitě jí podepřel, ale nepřestával pít.

,,Kole?“ zašeptala. ,,Přestaň! To ti stačí!“ přikázala. Dole pod skálou zaznamenal čísi pohyb. Další upír, ale nerozeznal, jestli je to Niklaus nebo Elijah.

,,Kole!“ křikl na něj mužský hlas. ,,Zabíjíš jí!“ Při této větě okamžitě přestal. Přestal pít, odtáhl se od ní a podepřel jí, aby neupadla. ,,Výborně bratře“ pochválil ho Elijah a odstrčil ho od Alex. Kol si otřel ústa rukávem košile a sledoval jak se Elijah kousl do zápěstí a přiložil ho Alex k ústům. Po několika polknutí se jí drobná rána na krku zacelila a kůže se vyhladila. Probrala se s polomdlob a jemně odstrčila Elijahovu ruku, která jí podepírala. Kol byl v šoku s toho, že jí málem zabil. Nebýt Elijah už by byla mrtvá.

,,Co tě to napadlo!“ obořil se Elijah na Alex. ,,Neumí se ovládat. Mohl tě zabít!“

,,Od kdy se ty zajímáš, jestli sem naživu nebo ne?“ odsekla Alex.    

Elijah na to nic neřekl a nedal na sobě znát žádnou emoci. Jak on to jen dělá? Podivil se.

,,Proč jsi to udělala?“ zeptal se klidným hlasem.

,,Chci ho naučit se ovládat“ šeptla trochu provinile.

,,Na to budete potřebovat pomoct, protože by tě taky mohl zabít, při jednom z pokusů“ řekl a tvářil se velice podivně.

,,Nabízíš snad pomoc?“ zeptal sem se udiveně.

,,Ano“ přikývl.

,,Nepotřebujeme tvojí pomoc“ odmítl jsem ho pohotově.            

,,Dobře.“ Přikývl Elijah ,,Necháme o tom rozhodnout Alex. Koneckonců je to její život, který bude v ohrožení.“ Obrátil se k ní se založenýma rukama a s vítězným výrazem. Očekával, že Alex jeho pomoc příjme. Nechtěl, aby mu Elijah dělal nějakou chůvu nebo učitele. Dokázal si poradit sám. 

Podíval se na Alex a v jejích očích jasně poznal, že jeho pomoc hodlá přijmout.

,,Ne, že bych ti nevěřila, ale bojím se Kole. Sám jsi mi říkal, že ses o to několikrát pokusil, ale pokaždé jsi toho člověka zabil“ tvářila se smutně a prosebně zároveň.

Měla pravdu. Ona byla první člověk, od kterého si vzal krev a nezabil ho.

,,Dobře“ přikývl. Alex se na něj smutně pousmála, vzala ho za ruku a políbila. Nikdy ho nelíbala v přítomnosti jakéhokoliv člena její rodiny. Měla nějaký cíl. Něco plánovala, ale nevěděl co.

,,Ehm..“ přerušil je Elijah. ,,Když už jsme si to ujasnili, bylo by dobré kdyby se o tom nedozvěděl Niklaus. Chtěl by se do toho také zapojit a to by pro vás oba nebylo dobré.“

,,Proč by do toho chtěl zrovna on zasahovat?“ zeptala se Alex.

,,Protože jsi pro něj důležitá. Tvoje krev má zázračnou moc, a pokud zemřeš, ztratí se to. Není nikdo, kdo by pokračoval v tvé krevní linii. A myslím, že má i další důvod“ zatvářil se velice podivně. Jako by věděl něco víc než oni. Alex ve tváři zbělala a lapala po dechu.

,,Co se stalo? Není ti špatně?“ ptal se ustaraně.

,,Ne…jen..jen se mi zamotala hlava“ odmítla jeho nabízenou ruku a opřela se zády o strom.

,,Je tady něco, co bys nám chtěla říct?“ přistoupil k ní Elijah blíž.

,,Je mi to tak líto Kole“ zanaříkala a zvedla hlavu. Oči měla plné slz. Začínal mít neblahé tušení. ,,Když jsem byla pryč a ty sis myslel, že jsem mrtvá, nevrátila jsem se z jednoho jediného důvodu. Nepamatovala jsem si na tebe. Nepamatovala jsem si na to, jak jsem tě milovala a stále miluju“ pokračovala. ,,Ayanna mě očarovala a já žila na statku mého otce. Ano našla jsem svého tátu. Asi po půl roce jsem otěhotněla s jedním chasníkem.“ Po tváři se jí kutáleli slzy. I jeho začali pálit oči a mohl se snažit sebevíc, ale jedna kapka si našla cestičku skrz řasy. ,,Zjistila jsem to příliš pozdě. A to dítě jsem opravdu chtěla. Narodila se mi holčička. Hned po porodu mi jí vzaly a objevila se tam Ayanna. Připomněla mi celou mojí minulost. Tuhle vesnici, mojí matku, tebe“ sklopila hlavu. ..Jela jsem s ní a cestou přestalo kouzlo působit. Řekla mi, že kvůli lásce k tobě musím tebe a celou tvojí rodinu zachránit před tím, abyste vyvraždili celou vesnici. Zaměřila jsem se pouze na tebe.“ Stáli jsme tam a ticho přerušovalo občasné Alexino vzlyknutí. Zkoprněle tam stál a nebyl schopen slova. Alex má dítě. Porodila holčičku. Ne s ním, ale s cizím mužem. Do vědomí se mu vedral vztek a najednou měl strašnou chuť Alex uhodit, zakousnout se jí do hrdla a vysát jí do poslední kapky. Ale to přece nechceš udělat. Zaprotestoval zdravý rozum a vztek ustoupil. Jaká budoucnost by jí čekala s ním? Nemohla by mít dítě. Neměla by normální lidský život.

Podíval se na Alex, která se svezla na kolena a se sklopenou hlavou plakala. Svezl se na kolena vedle ní a obejmul jí.  ,,To je v pořádku Alex“ zašeptal. ,,Pro tebe jsem byl mrtvý a jak si říkala, Ayanna tě očarovala. A teď bys stejně nemohla mít dítě se mnou“ políbil jí do vlasů a přivinul si jí do náruče.